Desátého října 1813 se ve vesnici Roncole nedaleko Parmy narodil Giuseppe Fortunino Francesco Verdi, hudební skladatel, dirigent, hudebník, všestranný divadelník, spisovatel a politik. Jeho umění prověřil čas. Jeho díla patří dodnes k celosvětově nejuváděnějším. V tomto smyslu se k jeho tvorbě mohou řadit jen Mozartovy a Wagnerovy opery.
Giuseppe již jako tříletý projevoval výjimečné hudební nadání a na doporučení místního varhaníka byl malému chlapci zakoupen spinet.
V jedenácti letech jej rodiče poslali do školy na gymnázium v Bussetu, kde byl Giuseppe žákem Ferdinanda Provesiho, varhaníka a zároveň ředitele hudební školy i místní filharmonické společnosti. Od něho získal základy kontrapunktu a skladby. Už v této době mladý Verdi zastával ve svém bydlišti funkci varhaníka. Rodiče chlapce nebyli až tak majetní, ale hudební vzdělání mu platil soused, který byl zámožným obchodníkem.
První skladby, které komponoval, byly jak chrámové, tak světské. Veřejně vystoupil s vlastní tvorbou v patnácti letech a dostalo se mu uznání, které zahrnovalo jak jeho hudební, tak i skladatelské schopnosti.
Údajně pro malý talent a pokročilý věk (bylo mu v té době již osmnáct let) se nedostal na konzervatoř. Ale ani to mu nezabránilo, aby se vzdělával v hudebním oboru soukromě u skladatele Vincenza Lavigny, který měl vazby na milánské operní divadlo La Scala. Tento učitel Verdimu poskytl základy instrumentace a také umožnil návštěvy oper uváděných v tomto významném divadle, čímž jej seznámil s dramaturgií opery.
V roce 1836 se Verdi stal varhaníkem v Bussetu a zároveň místním učitelem hudby. V této době se také oženil s nejstarší dcerou svého mecenáše, s níž měl dvě děti. A již zakrátko, v únoru roku 1839, se odstěhoval natrvalo do Milána. Zde v listopadu téhož roku uvedl, poměrně úspěšně, právě v La Scale svoji první operu Oberto.
Jeho druhá opera však nebyla publikem přijata, a právě v té době zažíval problémy i v soukromém životě: během dvou měsíců mu zemřela manželka a dvě malé děti. Z těchto důvodů se rozhodl s komponováním skončit. Naštěstí se tak nestalo. Tato krize trvala sice tři roky, ale po čase ho zaujal nový námět, a tak vznikla opera Nabucco, která jej okamžitě postavila vysoko nad ostatní skladatele.
A poté následovalo období zdaru. Jeho opery byly s úspěchem uváděny na všech světových scénách. V rozmezí šestnácti let napsal dvacet oper, mezi něž patří, mimo jiné, Rigoletto, La Traviata, Trubadúr, Don Carlos nebo Aida, kterou si u Verdiho objednal tehdejší egyptský místokrál a která se stala egyptskou národní operou.
Posléze se u skladatele dostavila zase tvůrčí krize, která trvala dlouhých šestnáct let. Až jako pětasedmdesátiletý ale složil operu Othello, a ještě o šest let později Falstaffa. Zajímavé je,
že čím byl starší, tím kvalitnější díla tvořil. Tyto dvě poslední opery jsou považovány za vrchol jeho tvorby.
Stejně jako Richard Wagner byl i Verdi všestranným divadelníkem: spolupracoval na libretech, měl jasnou představu o provedení svých děl po scénické stránce, zasahoval i do režijní koncepce na zkouškách, což často vedlo k přepracovávání scén nebo úpravě textů. Byl schopen pěvcům osobně předvést hereckou akci. Svojí dokonalostí dokázal půl století udávat směr nejen v italské opeře, ale v operní tvorbě celého světa. A to za uvedení svých děl musel svést nelehký boj s cenzurou, protože Itálie spadala v 19. století pod rakouskou monarchii a cenzura kontrolovala každé nové dílo, kde by mohly být proticísařské narážky. Mistr byl liberálně smýšlejícím patriotem, a proto cenzura právě jeho tvorbu hlídala velmi ostražitě.
Verdi sám se do politiky zapojil jako poslanec oblastního parlamentu za kraj Parma a roku 1874 byl jmenován senátorem, a to hlavně pro svoji slávu a pro obrovské daně, které odváděl. Okamžitě po složení přísahy ovšem požádal o uvolnění z funkce. Chtěl pokračovat především ve své hudební tvorbě.
Ke konci života se svojí druhou ženou financovali založení nemocnice a nechali postavit dům poklidného stáří pro přestárlé hudebníky. Když jeho manželka v roce 1897 podlehla zápalu plic, Verdi ztratil chuť do života. Svoji milovanou ženu přežil jen o čtyři roky – zemřel v Miláně 27. ledna roku 1901.
Kromě oper, kterých zkomponoval úctyhodných osmadvacet, skládal písně a známé jsou také jeho Smyčcový kvartet a Rekviem. Verdiho tvorba je Itálie. Verdiho hudba je top italské opery. Verdiho opery jsou dodnes nedílnou součástí repertoárů všech světových scén. Jeho díla jsou oblíbená zejména pro jasné melodické motivy a obrovskou živost děje, jsou ideálem lehkosti a zpěvnosti.
Zdroj: redakce – Olga Skálová, wikipedie, youtube
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář