Noční návštěva pohotovosti není pro slabé povahy. Když bolest neustupuje a spánek je v nedohlednu, rozhodnutí vyrazit do nemocnice vypadá jako logický krok. Jenže co vás tam čeká, může být horší než samotná bolest – a taky mnohem absurdnější. Tahle glosa je rychlokurzem trpělivosti, přežití pod zářivkami a malou exkurzí do světa, kde pacient není středem pozornosti, ale spíš obtěžujícím elementem.
Když jsou 2 hodiny ráno a Vy nespíte kvůli neutichající bolesti, s pocitem, jakoby ve Vašem břiše řádila smečka rozzuřených vlčáků, prakticky máte na výběr ze dvou možností. Můžete doufat, že bolest přejde, případně, že Vás unaví natolik, že samým vyčerpáním přecejen usnete. Druhou možností je vydat se do nemocnice na pohotovost, přičemž tato možnost má jednu nespornou výhodu. Zažijete dobrodružství, na které jen stěží zapomenete.
Pokud jste se dostali do čekárny a podařilo se Vám odchytit alespoň nějaký personál, který nespí na sesterně, mohlo by se zdát, že máte vyhráno a že se brzy dostaví úleva. Realita je ale jiná. Poté, co obeznámíte sestru o svých potížích a pokorně jí podstrčíte svou kartu pojištěnce, čeká Vás hodina v čekárně pod zářivkami, které mají asi takový výkon jako červencové slunce v poledne na jihu Itálie. Utěšujete se tím, že má personál nejspíš mnoho práce s jinými pacienty, za celou dobu však nenarazíte na jediného nešťastníka s potížemi.
Vyhráno nemáte ani ve chvíli, kdy Vás sestra, většinou znepokojeným a nepříjemným tónem, zve na ošetřovnu. Tam už čeká unavený a nevrlý lékař. Hned prvním pohledem naznačí, že byste se měli spíš omluvit za rušení než mu popisovat své potíže. Jakmile ho popáté ujistíte, že se skutečně nejedná pouze o zaražené větry, proběhne rychlé prohmatání břicha a padne verdikt – není to nic vážného. Znepokojivý detail, že kvůli bolesti si nezvládnete ani obout boty, to nikoho nezajímá. Prý stačí dát si heřmánkový čaj, polknout jeden espumisan a vyspat se.
Pokud máte rádi pořádné dobrodružství, můžete položit ještě jednu nebezpečnou otázku, a to zda Vám může doktor alespoň na následující pracovní den vystavit neschopenku. Odpověď je ale jasná: ,,Simulanti jsou většinou práce schopní.“
A tak jdete zase domů. Bez diagnózy, bez léku, který by utišil akutní nepříjemnou bolest, bez neschopenky, zato s pocitem, že příště raději risknete tu smečku vlčáků.
Stalo se Vám něco podobného? Diskutujte v komentářích
Zdroje: Adam Beran autorský text
Buďte první kdo přidá komentář