Všestranný renesanční umělec, nejvýznamnější představitel francouzské ars nova – tedy období takzvaného nového umění ve Francii a Itálii, kdy se hudba dostala na úroveň literatury a umění výtvarného. Díky tomu, že tvořil jak literárně, tak hudebně, je nejstarším hudebním skladatelem, o kterém vůbec existují údaje.
Guillaume de Machaut se narodil kolem roku 1300 buď v městečku Machaut, nebo v Remeši.
Asi v roce 1323 se dostal do služeb českého krále Jana Lucemburského, který tou dobou pobýval ve Francii. Ve službách tohoto krále působil po dobu 25 let – sám to uvádí ve svých spisech. Zastával u panovníka funkci sekretáře a byl pravděpodobně jeho oblíbeným společníkem. Vzhledem k tomu, že jej doprovázel na jeho diplomatických cestách i bojištích, navštívil také naše země, ale u nás nepobyl tak dlouhou dobu. Spekulace, že by se jeho přítomností naše hudba obohatila o francouzské vlivy, nebyly potvrzeny.
Výhodu pro jeho tvorbu představoval fakt, že byl v kontaktu s aristokracií, která chtěla básně a písně poslouchat. Měl štěstí na Jana Lucemburského, díky kterému mohl tvořit. A Jan Lucemburský mu na oplátku zajistil výhodné církevní prebendy.
První skladba, která se od tohoto autora dochovala, pochází z roku 1324. Moteto Bone pastor Guillerme – Bone pastor, qui pastores bylo složeno právě v moderním stylu ars nova, který pocházel z Paříže. Z toho se usuzuje, že Guillaume de Machaut možná studoval na univerzitě.
Roku 1337 se vrátil zpět do Remeše, stal se kanovníkem a svého úřadu se skutečně ujal. Ale cestoval, což patřilo k výkonu práce u Jana Lucemburského. Po smrti tohoto panovníka přešel do služeb jeho dcery Jitky Lucemburské.
Po skončení své funkce se vrátil do Remeše. Začal intenzivněji pracovat na své tvorbě jak básnické, tak hudební. Sám sebe považoval za básníka a skladatele a byl s největší pravděpodobností v hudbě vzdělaný. Některá svá díla tvořil pro jiné hudebníky a také skládal na zakázku. Asi v šedesáti letech nechal jako vůbec první umělec vytvořit pod osobním dohledem seznam své básnické i hudební tvorby.
V době, kdy Guillaume de Machaut tvořil, se forma hudby teprve vyvíjela: jinou cestou se ubírala církevní hudba, jinou úlohu plnila hudba pro šlechtu, a odlišný vývoj měl zpěv a hudba pracujících vrstev při činnosti a zábavě. S rozvojem měst a vlivem škol už v této době vznikaly společnosti vzdělaných muzikantů a těch, kteří je chtěli poslouchat
Machautova hudební tvorba se vyvíjela od jednodušších ke složitějším formám.
Jsou dochovány zhudebněné balady, písně, moteta, rondela, složil i mešní cyklus a napsal přes 100 básní. Jeho světské písně opěvují přírodu a lásku, objevuje se v nich i motiv smrti.
Dochovaly se i jeho balady a kánony. Ve svých skladbách se dostal až k harmonii – to je pozoruhodné, neboť harmonie se v hudbě začala objevovat až o století později.
Za jeho nejvýznamnější dílo je považována La Messe de Nostre Dame, kterou složil pro remešskou kapitulu. A nesporně zajímavá je i epická báseň Dobytí Alexandrie. Zde popisuje slávu tehdejší Prahy a též hudební slavnost, která se konala na Pražském hradě roku 1364, kde uvádí výčet 35 hudebních nástrojů, které tehdy viděl a slyšel.
Giullaume de Machaut zemřel v Remeši 13. dubna 1377, na tehdejší dobu v úctyhodném věku.
Zdroj: Redakce – Olga Skálová, Musica.com
Další články z této rubriky
Fotka u příspěvku není Machaut, ale Vivaldi