Hape Kerkeling: Moje kočky, cizí kočky a já

Hape Kerkeling nadobro propadl kočičímu kouzlu a několik koček sám choval. Prostudoval mnoho příruček a knih o historii, chování, povaze i rozmanitosti těchto přítulných kamarádů s hebkými kožíšky. Kočky jako půvabná, moudrá a vznešená stvoření, v nichž je cosi královského, bezmezně miluje.

Jak si přitom nevybavit milé a nezapomenutelné návštěvy v Petrkově u bratrů Jiřího a Daniela Reynkových, kde měly kočky ráj, stejně jako u jejich otce Bohuslava Reynka, který je často zachycoval ve svých grafikách a obrazech i v básních. S potěšením přiznávali: „Kočky jsou u nás vládnoucí třída.“

Kočka jako spřízněná duše nám obohatí a zpříjemní život, budeme-li se k ní chovat s láskou a starostlivostí. Platí příměr „šťastný majitel, šťastná kočka, lhostejný majitel, nespokojená kočka“. Kniha poskytuje příjemnou formou a vtipnými postřehy informace o jejich životě, povaze i soužití s lidmi. V jejich dobré péči se mohou dožít věku mezi čtrnácti a dvaceti lety. Nejstarší známá kočka, zapsaná v Guinnesově knize rekordů, byla Creme Puff, patřící Jake Perrymu z Austinu v Texasu, která žila třicet osm let. V knize se představí i dvanáct nejslavnějších koček všech dob.

Kočka je odedávna ceněna jako zdatný lovec myší a ochránkyně spíží či sýpek, ale také kvůli příznivému vlivu na naši psychiku a spokojenost. Je vědecky prokázáno, že kočičí předení v nízkých frekvencích má blahodárné a hojivé účinky. Rovněž osobnost majitele ovlivňuje charakter kočky. U neurotika bude trpět a psychicky strádat jako plachá a bázlivá, u člověka, který na ni bude hrubý či ji bude chtít „zkrotit“, může být divoká nebo agresivní. Měla by proto žít v láskyplném prostředí u trpělivých a pozorných lidí, kteří ji budou mít rádi.

Jakmile si jednou něžnou krásku opatříte, nejspíš už nikdy nebudete chtít žít bez kočky. Kotě se může od matky vzít nejdříve po dvou, nejlépe po třech měsících. Abyste kočičce poskytli vše, co potřebuje, přijdou vhod rady, jak se o ni starat, čím ji (ne)krmit a jak porozumět jejím projevům.

Koček existuje na čtyřicet plemen a nejstarším je angorská. Věděli jste, že například zrzavé kočky jsou z osmdesáti procent samci a želvovinové většinou samice? Bílé kočky jsou zase plaché a hůře slyší, zejména ty modrooké, rezaté jsou velmi inteligentní, oranžové živé a nepředvídatelné, černé patří k loajálním a přátelským a šedé bývají klidné, něžné a vyhledávají v člověku oporu. Díky „kočičí abecedě“ lépe porozumíte jejich mňoukání a řeč těla prozradí nejdůležitější signály kočičího repertoáru.

Kočky je třeba vnímat jako samostatné bytosti. Přestože s námi žijí, nepovažují nás za nadřízeného, ale rovnocenného. Proto je nátlakem k ničemu nepřimějete ani nenaučíte. Kočku ve skutečnosti nemůžete vlastnit, „patří člověku stejně tak málo jako vzduch, který dýchá“. Ale ocení, když se k ní budete chovat zdvořile, budete ji mít rádi, dobře se o ni postaráte a ocení společné hry. Rovněž chvály není nikdy dost, aby z ní vyrostla micka s vyrovnaným charakterem. Zdá se vám to moc? Pokud berete vážně svoji úlohu páníčka, stanete se i lepším člověkem, aniž byste to měli v úmyslu. Poznáte, že mylná rčení, přisuzující kočkám lidské vlastnosti jako falešnost či zrádnost, vznikla jen z nepochopení a nerespektování jejich povahy. Proto se k nim chovejme s pochopením, úctou a laskavě, stejně jako ony k nám.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, euromedia.cz