V naší i manželově rodině jsou knihy nejoblíbenějším dárkem. Patřily vždy k nejskvělejším dárkům k narozeninám, svátkům, za dobré vysvědčení a nesměly chybět pod stromečkem žádné Vánoce.
Tak jako mě přivedla k milování knih moje babička, já jsem tuto vlastnost předala své dceři, které jsem od jejího útlého věku četla před usnutím pohádky. Pak jsem ji naučila číst, a tak si knihy užívala sama. A protože mě baví někomu předčítat, tento rituál jsme dodržovaly a spolu jsme si, zase před spaním, četly už z encyklopedií, které všichni doma máme rádi.
Později jsem své dceři, když už uměla i psát, doporučila, aby si zavedla čtenářský deník, a vysvětlila jsem jí, že u maturity je požadován soupis přečtených knih. Koupila jsem jí velký sešit ve tvrdých deskách a ona si po každém přečtení knihy vše pečlivě zapisovala. V té době už chodila do nepovinné výtvarky, takže mi vždycky přinesla ukázat, jak si ozdobně provedla nadpis, pod kterým vždy uváděla jméno autora a další náležitosti.
Tak jako mě přivedla k milování knih moje babička, já jsem tuto vlastnost předala své dceři, které jsem od jejího útlého věku četla před usnutím pohádky.
Foto: Freepik – gpointstudio.
Kámen úrazu nastal, když se jednou vrátila ze školy, chodila v té době ještě na základku, mohlo jí být tak devět let, a sdělila, že dostali za úkol přečíst několik odstavců bible. Nijak jsme se tomu s manželem nedivili, znalost této knihy považujeme za součást základního vzdělání člověka. Dcera tedy přečetla určené stati a zasedla ke stolu, že si zapíše poznámky do svého čtenářského deníku.
Dělala jsem tehdy pořádek v nějaké skříni, když za mnou přišla s dotazem: „Mami, kdo napsal bibli?“
„To nevím,“ odpověděla jsem popravdě.
„Ale já si to potřebuji zapsat do deníku!“ nedala se odbýt.
„Tak tam napiš jen název,“ poradila jsem jí.
Sdělila, že dostali za úkol přečíst několik odstavců bible.
Foto: Freepik.
A bylo mi řečeno, že to nelze hned ze tří důvodů. Jednak proto, že u každé knihy má název i autora, dále proto, že si v deníku již napsala autor: a teď by jí tam zápis chyběl, a za třetí, jak pravilo mé pedantské dítě: „Přece tu bibli někdo musel napsat!“
Zamyslela jsem se. Ano, to je pravda, někdo ji přece napsat musel. Tato příhoda se stala zhruba před třiceti lety, kdy jsme doma internet neměli. Dnes by to bylo jednodušší. Takto jsem byla donucena zvednout se od rozdělané práce a šly jsme požadovanou informaci hledat v encyklopediích a odborné literatuře.
Manžel přišel domů v okamžiku, kdy v obývacím pokoji trůnily schůdky, neboť knihy máme vyskládané v policích až do stropu, my dvě jsme seděly za hromadou svazků a listovaly a hledaly… „Co to tady vyvádíte?“ otázal se, když nás spatřil. Místo odpovědi se mu dostalo stejné otázky i vysvětlení jako mně.
Můj muž, stejně jako dcera, nemá rád nezodpovězené dotazy a rozlousknutí problému bere jako osobní výzvu. „Dívaly jste se dobře?“ otázal se s pohledem na knihy, které jsme měly už prohlédnuté a v nichž jsme informaci nenašly, a ihned se chopil činnosti a kontroly. Ha, další pedant! blesklo mi hlavou. Pak po kom to to naše dítě má.
My dvě jsme každá seděla za hromadou svazků a listovaly a hledaly…
Foto: Freepik – Racool_studio.
Nevím už v kolikáté naučné knize jsem tehdy našla a vítězně celé rodině přečetla údaj, že bibli napsal sbor židovských rabínů. Hurá! Tak, konečně mohu knihy uklidit a vrátit se ke své práci.
Dcera odešla do svého pokoje, ale za chvilku byla zpátky, to jsme s manželem ještě ukládali knihy do knihovny, on mi je podával, já jsem stála na štaflích. A z dcery, v podstatě odkojené encyklopediemi, vypadla věta: „Já tam radši napíšu: kolektiv autorů.“
Z dcery, v podstatě odkojené encyklopediemi, vypadla věta: „Já tam radši napíšu: kolektiv autorů.“
Foto: Freepik – drobotdean.
Nikdy jsme nepřišli na to, proč se jí sbor židovských rabínů nelíbil, jestli to bylo tím, že si pod uvedeným pojmem tehdy nedokázala nic představit, nebo zda se jí toto označení nezdálo dost autorské.
Když za ní zapadly dveře jejího pokojíku, pošeptal mi můj muž, dívaje se na jednu z naučných knih: „Kolektiv autorů – dobrý. Taky mohla přijít s něčím jako Khon a spol.“
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)
Buďte první kdo přidá komentář