Hory nejsou pro starý! (Fejeton)

Mé dospělé děti mě přemluvily, abych s nimi ve svých sedmdesáti letech vyrazila na týden hory. Pronajali chalupu, kde jsme se všichni měli ubytovat a hned po Vánocích jsme vyrazili. Kromě syna, jeho ženy a dvou jejich dětí s námi jela i dcera s přítelem. Celkem nás tedy bylo sedm. Doufala jsem, že ve stejném počtu se i vrátíme domů.

Přípravy na cestu

Plán byl takový, že já budu na horách hlídat vnoučata, aby si syn se snachou mohli zalyžovat. Protože jsem ale chtěla být správná akční babička, která děti neposadí pouze k televizi, vyrazila jsem před odjezdem nakupovat. Co? Přeci zimní oblečení.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že v běžných obchodech neprodávají sportovní bundy ani oteplováky pro důchodkyně. Naštěstí mi snacha poradila, ať vyrazím do Decathlonu. To byl ráj. Navlékla jsem na sebe růžový lyžařský komplet a s pobavením sledovala svůj odraz v zrcadle. Nakonec mě naštěstí napadlo zajít do pánského oddělení, kde jsem si vybrala trochu nudnější a méně barevné kousky. Byla jsem připravena.

Všude sníh

První problémy nastaly hned po příjezdu na hory. Jelikož bydlíme v Praze, musím říct, že tolik sněhu jsem neviděla už několik let. Překvapilo mě, jak špatně se ve sněhu chodí, jak moc to klouže a jak hodně sněhových koulí na vás hodí dvě malé děti během jedné minuty.

Konečně jsme byli v chalupě. Nebylo zde sice o moc tepleji než venku, ale alespoň tu nebyl sníh. Mladí se nezdržovali se zatápěním v krbu a oznámili mi, že jdou na svah, než padne tma. Já zůstala s dětmi v chalupě sama.

První a poslední sáňkování

Moje předsevzetí být akční babičkou vzalo okamžitě za své. Nabídla jsem dětem, že jim pustím televizi, abych měla klid na zatápění v krbu, ale světe div se, ti dva malí televizní maniaci nechtěli nic jiného, než jít ven. Tak jsme šli.

Když jsme se vyškrábali na kopec, já měla potem mokrá záda, sníh v botách, zmrzlé ruce a pražádnou chuť jet z kopce dolů. Děti vypadaly, jako kdyby právě vyhrály v loterii a těšily se na tu jízdu. Nedalo se nic dělat, nasedli jsme na sáňky.

Z cesty dolů si toho moc nepamatuji. Když jsem dole pod kopcem otevřela oči, zjistila jsem, že jsem úplně sama. Vnučka ze sáněk vypadla v polovině kopce a teď válela sudy směrem ke mně. Vnuk do cíle sice dojel, ale než jsem se vyhrabala na nohy, už stihl opodál začít se stavbou iglú.