Pohledný muž, který je veselý a vtipný, je dobrý ve své práci a chodí do ní rád, vzpomene si, kdy má žena narozeniny, je pozorný, rád si vyjde do společnosti a umí na sebe upoutat pozornost, to je snem mnoha žen. Když má ještě smysl pro rodinný život, je to ideální partner do života.
Ač nejsou požadavky žen tak vysoké, není snadné takového muže najít. Většinou je to něco za něco a dojde na kompromis. Je jen otázkou času, kdy to nastane.
Naivní mládí
Když je žena mladá, chce muže, který ji rozesměje. A tak si najde pohledného vtipálka, který ji baví historkami, tančí s ní až do rána na plese a pokaždé má v zásobě nějaký ten bláznivý nápad. Umí improvizovat a překvapit. Kamarádky jí závidí, protože její chlap je nejen šarmantní, ale dokonce umí vařit! A kdo by se nezamiloval do muže, který dokáže zůstat klidný, když je potřeba rychle řešit krizovou situaci a z procházky se psem přinese ženě tři oříšky nebo kytici vlčích máků. Umí si udělat legraci i ze sebe a ví, jak být neodolatelný.
„S ním se tedy nikdy nebudu nudit!“ myslí si tehdy mladá žena zasněně. Možná chyby nevidí, nebo nechce vidět a především netuší, že to tak nebude celý život. Růžové brýle přestanou fungovat.
Rutina středního věku
Pak přijde střední věk. Žena se jednou ráno probudí, protře si oči a zjistí, že její veselý fešák stále vtipkuje, bohužel méně s ní. Svůj šarm raději ukazuje jiným a mladším ženám. Mnoho z nich je na lovu.
Většina žen si také vzpomene na rady svých babiček a matek: „Musíš to vydržet, to je druhá míza, to ho přejde. Jen se bojí stáří.“
(A má se čeho bát, což ani netuší).
„Však já si rád povídám, co je na tom?“ říká muž a zazubí se, zatímco jeho partnerka přemýšlí, jestli ho raději praštit válečkem nebo uvařit hrnec nenáviděné koprovky.
„Snad ho to přejde,“ uklidňuje se.
Jenže muž je stále stejně okouzlující jako kdysi – bohužel nejen pro ni, ale i pro všechny ženy v okolí. Šediny mu možná přidaly ještě něco navíc, úsměv už není tak šibalský, ale stále tam někde v jeho očích planou nezbedné plamínky. A tak žena občas znechuceně obrací oči v sloup a časem zjistí, že některé věci bude jednoduše ignorovat. Nebude se přece užírat.
A pak přijde stáří
Je neuvěřitelné, jak strašně rychle čas letí a každý rok je rychlejší a rychlejší. Sil ubývá, ale když je zdraví ještě milosrdné, není stáří tak zlé. Je klidnější, smířlivější. Až na jednu věc, na kterou se zvyknout nedá.
Z okouzlujícího muže je najednou nevrlý dědek, který sedí doma v teplákách a bručí. Televize je moc nahlas, sousedi jsou moc hluční, svět je příliš moderní, venku je moc teplo, moc zima. Všechny společné zájmy jsou najednou pryč.
Ze svůdného šprýmaře se stal kritik všeho a všech, který místo vtipkování trousí jen jízlivé poznámky o tom, jak je dneska všechno na nic. Všechno ví nejlépe. Hlavně ve vysedávání u televize se zdokonaluje. Už ho nebaví ani vařit. A takový to byl kuchař.
A tehdy si žena sedne ke stolu, zadívá se na něj přes hrnek čaje a pomyslí si:
„Bože, ten byl kdysi tak vtipný… Nevyměnili mi ho? Vlastně bych mu dnes možná odpustila i ty ženské, kdyby mě aspoň občas rozesmál.“
Souhlasíte ? Diskutujte v komentářích
Zdroj:
Autorský text – Adam Beran
Buďte první kdo přidá komentář