Maminčina máma byla kuchařka, jak se říká, „od Pána Boha“. Vařila nejen dobře a ráda, ale krom svých oblíbených a vyzkoušených receptů taky velice ráda zkoušela všechno nové. A to původně neměla v tomto oboru žádné odborné vzdělání. Avšak v jedné době, kdy byla okolnostmi přinucena se se svým manželem přestěhovat z jednoho konce republiky na druhý, kde můj děda dostal místo v jednom podniku, využila příležitosti a nastoupila do velké závodní kuchyně jako pomocná síla.
Velice ráda vzpomínala na tohle období, jakož i na svého nadřízeného. Byl jím Řek a vařil excelentně. Co bylo trochu úsměvné, byla jeho čeština. Mluvil zásadně ve třetí osobě: Nakrájela zeleninu, zamíchala omáčku, umyla nádobí. Když vyzval některou z kuchařek, aby mu šla vychutnat jídlo, jeho věta zněla: „Šla sem, okušala, jaké je to na sůl, na cukr, na pepř…“ Pochopitelně tuto „jeho gramatiku“ postupně s láskou přebral celý kolektiv, takže se chudák ani nemohl v tomto, pro něj určitě nelehkém jazyku, zdokonalit.
Nicméně po celkem krátkém čase si všiml, že moje babi je dobrá, a tak ji sám povýšil na kuchařku a donutil, aby si udělala odborné zkoušky.
„Nic se nebála, to zvládne levou zadní. Však ona vaří perfektně,“ promlouval k babičce šéfkuchař.
„Jenom aby ti nepřišel Štrúdl, ten je hodně náročný,“ prohodila jedna z kuchařek.
„Štrúdl?“ podivila se babi. „Na tom přece není nic až tak těžkého…“
„Ale ne štrúdl – Štrúdl. Zkoušející. Je to pes. Krom toho, že musíš zvládnout teorii, vyžaduje kompletní obědové menu, tedy polévku, hlavní chod a dezert – všechno dle zadání. A jako moučník vždycky zadává tažený jablečný závin. Když máš těsto připravené, vytáhne noviny, položí si je pod těsto a zkouší, jestli máš těsto skutečně tak tenké, aby si přečetl výsledky fotbalu. Jak se nedozví, jestli to den předem vyhrála Sparta, nebo Slavie, tak neprojdeš…“
„Štrúdl?“ podivila se babi. „Na tom přece není nic až tak těžkého…“
Foto: Pixabay.
Hodnotit babi přišel „Štrúdl“, jak jinak.
„To víš, že ve mně byla malá dušička, ale zvládla jsem všechno a zkoušky jsem udělala,“ vzpomínala jednou, když připravovala tažený závin u nás doma. A já jsem si v tu chvíli uvědomila, že vždycky, když připravuje těsto na závin, nakonec kritickým okem zhodnotí svoje dílo a prohodí: „Tak dnes bych ty zkoušky udělala taky.“
Já tento druh pokrmu nedělám, protože můj manžel buchty, záviny, nákypy a podobná jídla nemá rád. Ale s chutí si dá slaný závin, který peču docela často, protože je strašně jednoduchý.
Zdroj: redakce – Olga Skálová
Slaný závin
Poslat e-mailem VytisknoutSuroviny
- 2 listová těsta (lze koupit i rovnou rozválená na pečicím papíru)
- 20 dkg tvrdého sýra
- 10 dkg platků anglické slaniny
- 20 dkg vysočiny
- 20 dkg mražené nebo konzervované zeleniny (mrkev, hrášek, kukuřice)
- 1 vejce
- kari
- kečup
- sůl
- kmín
Postup
- Pláty listového těsta rovnoměrně posypu kari kořením a potřu kečupem. Pokladu plátky anglické slaniny. Na ně dám nastrouhaný tvrdý sýr, nastrouhanou vysočinu a zeleninu. Sroluji a přenesu na plech. Potřu rozšlehaným vejcem se špetkou soli a posypu kmínem.
- Peču na 200 stupňů asi 20 minut. Je potřeba hlídat, aby se záviny nespálily.
Poznámky
Tip redakce
- Do závinu lze jako náplň použít cokoliv, co máte rádi – místo anglické slaniny třeba jemný nebo šunkový salám, místo vysočiny na kostičky nakrájenou klobásu…
Foto: Olga Skálová
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář