Jan Budař: Příběh lásky

Útlá knížka s půvabnými autorovými kresbami vypravuje o lásce, věrnosti, smutku ze ztráty a také o znovunalezeném štěstí. Doktor a ranhojič Radvan Křemenec, jemuž se pro stále dobrou náladu přezdívalo Radosta, žil šťastně se svou krásnou ženou Miladou, kterou vroucně miloval. Bydleli v domě na stráni u lesa nad vískou Štístková. Ačkoliv jim osud děti nedopřál, na láskyplném poutu to nic nezměnilo, měli se rádi a žili jeden pro druhého.

Miládka však těžce onemocněla a ani léčba a péče jejího Radvana nic nezmohla. Když žena tento svět opustila, nešťastný Radosta ji vyprovodil na další cestu s přáním: „Ať tě vítr nese tam, kde budeš šťastná a svobodná, Miluško má milovaná. Ať ti ptáci na tu dlouhou cestu zazpívají píseň tak veselou, že tě úsměv už nikdy neopustí. Vím, že se zase setkáme. Nemůže to být jinak, má milovaná.“ Všichni se divili, že při loučení neuronil jedinou slzu. Nedovedli pochopit, že slzy mu nadobro vyschly. Dlouho se soužil zármutkem, chodil jako tělo bez duše a stranil se lidí. Na pomoc mu přispěchala zvířata, která zde žila – malý duhový kolibřík, pes, sojka, páv, levhart, bobr a sumec z hlubin jezera, kde vládla moudrá paní Kněhyně. Radila, co dělat, aby se vzchopil k dalšímu životu, a také aby se znovu naučil plakat a ulevil svému hoři.

Radosta se marně pokoušel smutek překonat. Teprve když se setkal se smrtí v její nečekané podobě, se jí přestal bát a smířil se s ní. Vnímal přitom velkou úlevu. Po tak hlubokém zážitku se v něm začal probouzet zase život v celé plnosti a bohatosti, s novou silou lásky, překonávající všechny proměny, smutky i zdánlivé ztráty…

Pro čtenáře, kteří dosud znali Jana Budaře pouze jako herce, bude příjemným překvapením poznat jej i jako spisovatele, malíře a ilustrátora. V poslední době mu není cizí ani umění režírovat. „Konzumovat umění a zároveň ho sám tvořit je něco, co obohacuje duši a srdce každého člověka,“ říká a takto obdarovává i druhé.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, albatrosmedia.cz, xyz.cz