Je pondělní dopoledne a já mám home office. Sedím zrovna u počítače a pročítám si e-maily, když vtom zazvoní telefon. Na displeji vidím cizí telefonní číslo, a tak mobil zvedám s mírnými obavami. Snad to nebude škola a snad není synovi špatně…Není. Je to Česká pošta.
Balík do ruky
Poštovní doručovatelka mi sděluje, že za několik minut je u mě. Chvílí přemýšlím, co jsem si objednala, ale pak si vzpomenu, že manžel objednal nějaké věci pro tchýni. To bude asi ono. Na objednávku uvedl moje telefonní číslo, protože zatímco on chodí do kanceláře, já většinou pracuju doma.
„Ano, jsem doma, běžím dolů.“ říkám do telefonu a utíkám před dům. Čekám minutu, dvě, tři, nic se neděje. Vracím se tedy nahoru do pokoje pro telefon a vidím, že mám nepřijatý hovor. Volám tedy zpět.
„Stojím venku, přijdete si prosím pro balík?“ ptá se pošťačka. „Teď jsem tam byla“ odpovídám. „Ale nevadí, běžím zase dolů.“ Tentokrát si s sebou beru telefon, takže když se o 20 vteřin později klepu zimou před domem zimou, můžu alespoň hned volat pošťačce.
Problém s místem doručení
„Kde jste? Stojím před domem. Je to ta slepá ulice.“ říkám do telefonu. Pošťačka odpovídá: „Ano, jsem v té slepé ulici, ale nikdo tu není. Dveře důchoďáku jsou zavřené.“
V ten moment mi to dojde, pošťačka nedoručuje balík na naši adresu, ale doručuje ho přímo do domova důchodců, kde tchýně už několik let bydlí. Shodou okolností se náš dům i domov důchodců nacházejí ve slepé ulici. Vysvětluji tedy pošťačce situaci a prosím ji, aby zazvonila a nechala balík u personálu. O chvíli později je už balík v domově.
Telefonát tchýni
Počkám půl hodiny a poté vytočím číslo své tchýně a ptám se jí, zda-li je vše v pořádku a dostala zásilku. Tchýně bohužel mluví z cesty. Začne mi vyprávět cosi o spodním prádle. Nemá asi dobrý den, pomyslím si, a raději se rozloučím.
Víkendová návštěva
O víkendu jdeme tchýni navštívit. Na nočním stolku leží rozbalený balík a světe div se, je v něm krajkové spodní prádlo, to o kterém tchýně minule mluvila, když jsem s ní telefonovala. Tázavě se podívám na manžela. „To jsem neobjednal já.“ brání se, „to měly být černé tepláky, pyžamo a ponožky“.
Podívám se tedy na štítek na krabici. Není na něm jméno tchýně, ale jméno nějaké úplně cizí paní, která teď zřejmě dělá manželovi sexy překvapení a je při tom oblečená do kytičkovaného pyžama a vlněných ponožek.
Stalo se vám něco podobného? Diskutujte v komentářích
Zdroje: Autorský text – Adam Beran
Buďte první kdo přidá komentář