Před týdnem jsem zažil okamžik, o kterém jsem si nikdy nemyslel, že ho prožiju. Člověka až děsí, čím vším si v životě musí projít, aby měl věci tak nějak pod kontrolou, a to já rád. Všechno začalo na pohřbu mého kamaráda Radima. Radim zemřel v 68 letech na infarkt, pohřeb měl honosný a krásný, všude kolem truchlící rodina a kamarádi. Říkal jsem si, že takový pohřeb bych si taky přál – a pak mi to došlo.
Bez rodiny si neškrtneš
Kdo mi ale sakra ten pohřeb udělá? Jsem starý mládenec, rodiče už nemám, sourozence taky ne. S veškerou širší rodinou jsem dávno ztratil kontakt a tak jediní lidé, co o mě vlastně něco ví a mají přehled, zdali ještě žiju, jsou mí kumpáni v hospodě, kam 3x týdně zajdu a prohodím pár slov nad dvěma půllitry pivka. A ti mi pohřeb jen těžko budou zařizovat.
Konečně smysluplná reklama
Po pohřbu jsem zašel do hospody, spláchnout ty emoce trochou mysl otupujícího, zlatavého moku. Doma jsem pak usedl k televizi – reklama, další reklama.. a pak to přišlo! Myslete na svou budoucnost, nezatěžujte své blízké a zařiďte si svůj pohřeb ještě dnes. Seděl jsem s otevřenou pusou dokořán a v hlavě mi létala jen myšlenka: Tohle potřebuju.
Jeden pohřeb, prosím!
Následující den jsem se vydal do pohřební služby. Přivítal mě milý pán v černém obleku. „Dobrý den, co si přejete?“ Pobavil mě svou otázkou. Co asi? Deset deka poličanu? Běželo mi hlavou. Snažil jsem se zachovat vážnou tvář a sdělil mu, že si chci zařídit svůj vlastní pohřeb. Posadil mě ve své kanceláři a začala ta nejdivnější část celé schůzky. Jakou si přejete rakev, jakou výplň do rakve a jakou hudbu na pohřbu vám máme pustit? Budete si přát vyvěsit parte? Výborně, tak si přisedněte ke mně a můžeme udělat hned návrh, jak bude vypadat. A tak jsem si všechno připravil dle svých představ. Krásná, zdobená mahagonová rakev s rudou výplní, zpívat mi u mých posledních chvilek nad zemí bude Michal Tučný svou píseň Tam u nebeských bran a na s vývěsce bude viset krásné modré parte s černými růžemi, aby všichni, co mě neznali věděli, že už to mám za s sebou. Takže připraven jsem, tak teď už to tu jen nějak dobře doklepat a v klidu umřít. Ten pohřeb bude krásný. Až je škoda, že u toho nebudu.
Setkali jste se něčím podobným? Diskutujte v komentářích
Zdroj:
Autorský text – Adam Beran
Buďte první kdo přidá komentář