Středočeské město Kouřim s necelými dvěma tisíci obyvatel leží západně od Kolína na místě obývaném již v pravěku. Pravděpodobně před rokem 1250 zde namísto původní osady vzniklo královské město.
O vzniku města vypráví stará pověst, o níž se zmiňuje ve své Kronice české Hájek z Libočan. Podle ní slíbil kníže Lech svému bratru, praotci Čechovi, dát znamení, kde se usídlí. Když se u hory Říp oba rozešli, putoval dál… „Třetího dne, dřív než denice vzejde, vstupte na Říp a já toho času v lese oheň nesmírný učiním, a kde uzříte blesk ohně a dým kouření, tu znejte mé osazení.“ Zde mělo vzniknout město obehnané mohutnými valy, nazývané pro zmíněný hustý kouř Kuřim. Existují však i jiné domněnky o původu názvu, například ta, že může být odvozen od osobního jména Kúrim ve spojení s Kouřimovým hradem. V různých tvarech, od Churimi, zaznamenaném v roce 993, přes Caurzimie z roku 1514, Kaurzym z roku 1654 až po současnou podobu se však neodchýlil od původního významu.
Bezpečnost obyvatel města zajišťovaly pevné hradební zdi, průběžně budované ve dvou pásech, oddělené od sebe širokým parkánem. Byly dokončené v polovině 16. století. Z původní podoby fortifikačního systému s věžemi, fortnou, baštami a čtyřmi branami se dochovala severní Pražská ze sedmdesátých let 13. století, považovaná za nejlépe zachovalou gotickou bránu a jednu z nejstarších u nás. Opevnění v délce kolem 1250 m, chránící jádro města, se v některých částech dochovalo do současné doby a je považováno za národní kulturní památku.
Největšího rozkvětu dosáhlo město na konci 15. a začátkem 16. století, kdy zde žilo přes dva tisíce obyvatel a dařilo se různým řemeslným cechům. Zničující dopad třicetileté války a násilná rekatolizace v první polovině 17. století byly příčinou prudkého poklesu obyvatel o výrazných 75 %. Teprve po formálním obnovení městských privilegií Karlem VI. roku 1740 začala Kouřim postupně prosperovat. Ke stagnaci a ztrátě vlivu došlo zejména v šedesátých letech 20. století, kdy se ocitla stranou hlavních dopravních spojů, průmyslu i aktivního dění. To naštěstí neplatí o turistickém zájmu, a to díky řadě památek, soustředěných zejména na rozlehlém náměstí. Patří k nim i staré domy, například původně středověký nárožní dům čp. 82, dům čp. 143 „U zeleného stromu“ či gotický, později renesančně přestavěný Tobiášovský dům čp. 144 a další.
Mezi architektonické skvosty náleží děkanský kostel sv. Štěpána, založený kolem roku 1270, jedna z nejvýznamnějších památek raně gotického stavitelství v širokém evropském kontextu. Jeho nejstarší částí je raně gotický presbytář se severní boční lodí a unikátní osmiboká kaple sv. Kateřiny, která se stavěla od roku 1260 po deset let způsobem symbolizujícím Strom života. Hvězdová klenba se upíná na středověký svazkový pilíř, zdobený úponky vinné révy, které připomínají Kristovo podobenství o vinném kmeni. Klenbu zdobí čtyřiadvacet andělů, hrajících na hudební nástroje, zatímco stěny s malbami tzv. „krásného slohu“ zobrazují výjevy ze života světice.
Dalším významným dílem je pozdně gotická zvonice u kostela, kterou roku 1570 přestavěl do renesanční podoby italský mistr Filip a do současné podoby ji v roce 1890 přivedly velmi necitlivě zásahy dle projektu Josefa Mockera.
Ve zvonici je kuriózní umístění dvou zvonů, zavěšených v poloze srdcem vzhůru, jež se do pohybu uvádějí šlapáním na pedály. O dějinách města se lze dozvědět v Muzeu Kouřimska, sídlícím v historické budově Staré radnice uprostřed náměstí. Původní gotický vzhled ze 14. století doznal renesanční a následnou přestavbou roku 1782 pozdně barokní podoby, jakou má budova dodnes.
Poblíž místa, kde stávala již neexistující Olešská brána, na niž upozorňuje také tabule naučné stezky „Středověké opevnění města Kouřimi“, se nachází cenná stavba pětibokého půdorysu kaple Panny Marie Pomocné, zbudovaná v letech 1724-1727 na základě plánu nejvýznamnějšího českého barokního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela, i když tím, že se stavěla až po jeho smrti, se od původního plánu poněkud liší. Vznikla na popud osvíceného opata sedleckého kláštera Oty Zahrádeckého, který tak uctil památku pěti cisterciáckých mnichů, upálených zde husity v roce 1421.
Kouřim láká návštěvníky rovněž známým regionálním skanzenem staveb lidové architektury, v jehož prostředí se natáčela nejedna česká pohádka. Milovníci tajemna zamíří k Lechovu kameni, osamělému rulovému balvanu v blízkosti města u hradiště Stará Kouřim. Traduje se, že byl obětním kamenem starých Zličanů a doposud je v něm skrytá magická síla. Pokud se někomu podaří o štědrovečerní půlnoci ho třikrát obskákat na jedné noze, a to bez vydechnutí, nalezne poklady, jež ukrývá. Zprávy o takovém šťastlivci zatím na veřejnost nepronikly, jedno je však jisté – Kouřim je kouzelné město.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář