Dnes jsme pro vás přichystali tři aromatické bylinky, jež příjemně provoní letní dny, pomohou léčit různé zdravotní neduhy a navíc v sobě ukrývají i tajné poselství květomluvy…
Dobromysl
(Origanum vulgare)
Vyrovnanost
Kde se s dobromyslí (oreganem) můžeme setkat? Pátrejme v původu jejího jména – řecky oros znamená horu, gano vyjadřuje skvím se. Domovem jsou jí slunné stráně a paseky horských oblastí Řecka, Itálie a Asie. Do Evropy se dostala v 11. století z Arábie. Znali ji také ve starém Egyptě, zejména jako výborný prostředek s dezinfekčními účinky, vhodný i ke konzervaci.
Vůně oregana přináší štěstí a mír. Nepřekvapí proto dávný zvyk klást věnce z byliny na hlavu snoubenců. Rostlinou se osazovala také místa posledního odpočinku zemřelých, neboť se věřilo v její schopnost přinášet pokoj. Jak už sám název napovídá, rostlina pomáhá udržovat dobrou mysl, a to například přidáním do lázně, jež uvolňuje psychické napětí a působí příznivě i na zlepšení koncentrace.
Oreganum je ceněno v lidovém léčitelství jako nepostradatelný pomocník při onemocnění kašlem, nechutenství, zažívacích potížích i žaludečních neurózách. Užívá se rovněž jako kloktadlo nebo ve formě mastí hojících kožní infekce. Působí jako účinné antidepresivum, zlepšuje náladu. Používá se i zevně v podobě obkladu na rány, bolesti kloubů a svalů i otoky.
Gurmáni jistě ocení pikantní příchuť, kterou přidáním dobromysli získají masité pokrmy nebo pizza.
Dobromysl údajně oplývala kouzelnou mocí. Jako jedno ze svatojánského kvítí ochraňovala člověka i doma chovaná zvířata před nemocemi, uměla přičarovat lásku a odpuzovala zlé síly.
Bylina, přináležející znamení Střelce, se svým květem ptá: „Proč jsi stále nevšímavá, jako bys dosud nepoznala lásku?“
Mateřídouška
(Thymus vulgaris)
Odvaha
U nás roste asi jedenáct druhů a odrůd s dalšími poddruhy příbuzných rostlin, souhrnně pojmenovaných mateřídouška. Rodový název Thymus pochází z řeckého thymon – odvaha. Antičtí vojáci se často koupali v tymiánové vodě, která jim měla dodat síly potřebné k boji (tymián sice patří do jednoho rodu, ale přes podobnost s mateřídouškou jde o dvě různé rostliny). Mateřídouška se přidávala za stejným účelem i do masážních olejů.
Podle toho, kde mateřídouška roste, lze určit důležitá ohniska zemských sil. Bylina byla uctívána starými národy (Kelty, Římany a Řeky) pro své léčivé i magické vlastnosti. Má tišící, ale i povzbuzující účinky. Proti kouzlům se používala svařená v mléce – byla takto hodnocena dokonce více než svěcená voda. Žence na poli chránila před hadím uštknutím a všeobecně jejímu nositeli přinášela ochranu před vlivy kouzel a zlých mocností.
Silice mateřídoušky tiší bolesti hlavy, uklidňuje při depresích a působí antibakteriálně. Přidaná do koupele mírní revmatické potíže a svalové napětí. Mateřídoušková mast je vhodná k ošetření zanícené, mastné pleti, nálev se používá na omývání mastných vlasů. Nespavcům pomáhá ke zklidnění a lepšímu usínání pytlíček sušené mateřídoušky, vložený pod polštář.
Dívka, která daruje snítku mateřídoušky, lituje: „Marně jsem čekala na tvé objetí.“ Až budeme mít v teplém letním dni chuť procítit životadárnost země ve vůni mateřídoušky, pochopíme, proč bývá nazývána také rostlinou básníků.
Routa vonná
(Ruta graveolens)
Bylina očištění
Rostlina, jež má vůni i v názvu, roste nejen u nás, ale zejména ve Středomoří, odkud pochází. Miluje sluncem zalitá místa. Její listy obsahují silici typické vůně. U této léčivky je však na místě obezřetnost, neboť je mírně toxická a ve větším množství jedovatá. Doporučuje se její užívání konzultovat s lékařem nebo lékárníkem. Zcela zapovězena je těhotným ženám. Vhodně podaná tiší kašel, uvolňuje křeče a pomáhá vyvolat menstruaci. Účinkuje také proti bolestem hlavy. Nesmí se však užívat dlouhodobě. Při sběru kvetoucí nati mladých rostlin je třeba použít rukavice, šťáva z nich může způsobit bolestivou kožní vyrážku, na rozdíl od sušené byliny, u níž toto nebezpečí nehrozí.
Routa byla dříve užívána také jako protijed při některých otravách a uštknutí hadem. Dokonce se věřilo, že působí rovněž jako prevence před nákazou morem. Bylinu si oblíbil geniální umělec Leonardo da Vinci, stejně jako jeho současník, obdivovaný Michelangelo. Shodně uváděli, že díky jejímu užívání měli dar vidění, který využili při své obdivuhodné tvorbě.
Éterický olej routy se používá při výrobě voňavek a přidává se do kosmetických krémů. Jeho typické aroma zároveň působí jako repelent odpuzující komáry, hmyz i domácí moly.
Routa byla odedávna považována za magickou rostlinu s mocnými očišťujícími účinky. Používala se proto na místech vyhrazených pro konání rituálních obřadů. Jejím vonným dýmem se vykuřovaly i obytné místnosti kvůli odstranění negativity. Bylina poskytovala ochranu i před zlem či prokletím. Stejného výsledku se mohlo docílit, pokud se routou vymetal prostor obydlí, nebo se sypala do rohů místnosti. Sloužila také jako talisman proti černé magii a kouzlům. Svým tvarem údajně inspirovala k jedné z barev karet – křížů.
Routou dokazuje jeden partner druhému hloubku svého citu: „Nic nás nemůže rozdělit.“
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), knihobaze.cz, archiv autorky
Buďte první kdo přidá komentář