Proč si pamatujeme i zapomínáme
Známá americká neurovědkyně Lisa Genova (nar. 1970) odhaluje zásadní poznatky o fungování naší paměti, jak nám pomáhá, ale i klame, proč a co jsme schopni si pamatovat, stejně jako zapomenout.
Lisu Genova proslavil první román Ještě jsem to já (Still Alice) o profesorce s počínající Alzheimerovou chorobou. Stal se okamžitě bestsellerem, byl úspěšně zfilmován a oceněn Oscarem.
Ve své nové knize se věnuje paměti, pozoruhodné schopnosti mozku, díky níž si uvědomujeme svoji identitu, zkušenosti i prožitky. V určitém věku nás začínají přepadat pochybnosti, zda naše potíže s pamětí nejsou již vážné. Autorka však uvádí, že „téměř každý z nás si už druhý den nepamatuje převážnou část toho, co se včera všechno přihodilo“. Rovněž běžné výpadky paměti, kdy hledáme brýle nebo jsme zapomněli, pro co jdeme do kuchyně, jsou „zcela běžnou součástí nastavení naší paměti“. Pro lepší zapamatování doporučuje vnímat smysly, co se děje, a zaměřit na to pozornost. Pochopení, jak paměť funguje a jak ji lépe využívat, může přispět ke zlepšení paměťových schopností. Za upevňování paměťových stop je zodpovědný hipokampus, uložený uvnitř mozku. Právě v něm se začíná zhoubně projevovat Alzheimerova choroba, anebo se při jeho poranění projeví neschopnost vytvářet nové vzpomínky.
Autorka seznamuje s různými typy paměti – krátkodobou, dlouhodobou, epizodickou či pohybovou, která nám například umožní, že nezapomeneme, jak se jezdí na kole, plave, pokud se to jednou naučíme. Existuje také prospektivní paměť, do které ukládáme naše plány, úkoly, zkrátka vše, co máme udělat. A jak je to s našimi vzpomínkami, nakolik jsou pravdivé? Nedělejme si přílišné iluze. Tím, že určitou vzpomínku znovu vyvoláme a pak zase uložíme, vzrůstá pravděpodobnost, že ji současně pozměníme. Některé podrobnosti přitom můžeme úplně pominout. S ohledem na to, jak se současně cítíme, dáváme často stopám epizodické paměti úplně jiný tvar a mozek si uloží namísto původní nově pozměněnou verzi.
Problém s „mám to na jazyku“ známe všichni. Může jít o jméno známého zpěváka, města, název knihy, které se nám náhle zablokuje jakoby na špičce jazyka a nedaří se ho „uvolnit“. Stejně jako při takzvaném oknu, kdy náhle vypadne z paměti, co jsme chtěli říct. Stává se to častěji ve starším věku a připomíná, že hůř udržíme v paměti i novější souvislosti a že je také již obtížnější vnímat víc věcí najednou.
Závěrem se Lisa Genova věnuje otázkám, co paměť posiluje a naopak narušuje, a poskytuje rady pro prevenci. Poznatky o paměti vysvětluje z odborného pohledu, avšak velice srozumitelně a poutavě. Poukazuje také na mnoho příkladů ze své osobní zkušenosti, svých přátel nebo klientů. „Tato kniha má za cíl vám přiblížit, jak vzniká vzpomínka a jak si ji dokážeme vybavit,“ přeje si.
Uznání patří nakladatelství Práh za vydání přínosné publikace v příjemně matném obalu a jeho grafické řešení, i za použití papíru s označením FSC, zaručujícím ekologicky odpovědné obhospodařování lesů.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, Prah.cz
Buďte první kdo přidá komentář