Martin Kučera: Putování k artéské studni (Recenze díla)

Docent Martin Kučera předesílá, že kniha není primárně o něm, „leč v každém řádku jsem přítomen jako ten, kdo byl přitom, a rodina hrála v mém zrání a konání častokrát prvořadou roli“. Název memoárů – jako obdobný titul sbírky básníka Karla Šiktance Artéská studna – má na paměti rodový vliv na zrání a životní směrování autora. Ten životadárnou studnu vnímá nejen jako „symbol zřídla vody živé v suchopáru či nepřebernosti a nevyčerpatelnosti života, nýbrž neméně je to symbol rozpětí mezi svatostí zrodu a svatostí zániku“, v němž člověk putuje „k pravdě, spravedlnosti a smyslu jako sdělení o lidech, o jejich společenství, o sobě samém,“ a dodává: „Myslím, že už jsem pochopil symboliku artéské studny, zprvu podvědomě užitou. Jsem to já. Na hladině vidím sebe bez příkras a retuší.“

Autor vydává svědectví o historických změnách ve společnosti, jež ovlivňovaly osudy jednotlivců. Nemálo významných a zajímavých lidí té doby ho inspirovalo i podněcovalo k rozšiřování znalostí, hlubšímu vnímání života a obohatilo o nové zkušenosti. O nich a o své rodině vypráví osobitým stylem, otevřeně, s respektem, obdivem a také bez příkras a s jasným názorem. Využívá přitom “biografické portréty, eseje, skici, zčásti opřené o mé rozbory životů a děl, zčásti o vyvolání co nejživější vzpomínky“.

Po odborné a faktografické stránce Kučerovu publikaci zhodnotí vědečtí odborníci. Běžným čtenářům odhaluje svůj život, aniž by prováděl „sebezkrášlovací exhibici“. Zmiňuje vážnou nemoc, jíž od narození trpí a která ho spíše než k společným dětským zábavám vedla duchovním směrem a k víře, jež mu byla „dána metafyzicky a trochu mysticky. V zásadě nečekána“. Přitom se nevyhýbá ani osobním, intimním tématům.

Největší část podrobného vyprávění o blízkých i vzdálenějších je věnována úctyhodnému množství informací o minulém období, umožňujících blíže poznat kolem patnácti set „nezaměnitelných lidských individualit“, s nimiž se autor seznámil a o nichž více či méně zevrubně píše. O některých přátelích třeba jedinou větou, jiným věnuje celou kapitolu. Jsou mezi nimi jména našich historiků, politiků, malířů, básníků, spisovatelů a dalších významných osobností a umělců. U některých z nich uvádí na pravou míru i některé zavádějící či nepravdivé informace.