Mélissa Da Costa: Adresa Naděje

Třicetiletá Amanda Luzinová se s milovaným mužem Benjaminem těší na narození jejich holčičky Manon. Mají v plánu se pak odstěhovat z Lyonu na venkov. Do jejich štěstí však tragicky zasáhne osud, vše je rázem jinak. Svět se jí zhroutí, je ochromena clonou smutku. Není schopna žít v rušném městě, kde na ni vše doléhá, potřebuje klid. Odstěhuje se do pronajatého domku na samotě v Auvergne, zavírá okenice a propadá se do hlubin zármutku. Nechce vidět lidi, svět, slunce, poslouchat ptačí zpěv… Nic nemůže zmírnit žalostnou pravdu. Ráda by se nechala konejšit hezkými příběhy a iluzemi, ale nejde to.

Jen velmi pomalu nabírá sílu k dalšímu životu. Pomohou jí k tomu zápisky předchozí majitelky domu. Poznamenávala si pečlivě do kalendáře, co má kdy udělat, jak se starat v různých ročních obdobích o zahradu, dům a další potřebné záležitosti, včetně receptů jídel, která ráda vařila. Amanda v sobě najde chuť to také zkusit. Podporuje ji dcera ženy, která zde žila, a vypráví jí i její osud. Občas za Amandou přijede, aby zjistila, jak se zabydlela, a oceňuje její pokroky v péči o dosud zanedbanou zahradu, do níž se opět vrací život.

Pobyt v přírodě pomáhá Amandě odvádět pozornost jiným směrem. Vnímá její cykly, odolnost vůči živlům a krásu, jíž oplývá. Osobitým způsobem s ní začíná komunikovat. V proměnách ročních období si uvědomuje, že jen díky tomu, že nic netrvá, je život vůbec možný. Touha po neměnnosti a bezpečí nám naopak působí utrpení, neboť nemůže být naplněna, když všechno zde je nestálé.

Amanda občas přivítá návštěvu a začne se setkávat i s rodinou Benjamina. Co život vzal, zase pomalu vrací. Amanda nachází nové přátele i cestu k matce, s níž neměla nejlepší vztah. Přichází nová šance na zaměstnání, které ji naplňuje a pomáhá opět přijímat lidi a život v jeho plnosti. Každý zítřek se stává příslibem budoucnosti, kterou vítá ve společnosti blízkých i v přírodě, již obdivuje pro půvab, a je vděčná, že ji probudila do života.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, Jota.cz