Kniha povídek a novel Michaila Bulgakova
Ruský spisovatel a dramatik Michail Afanasjevič Bulgakov (1891-1840), autor slavných děl Mistr a Markétka, Bílá garda či Divadelní román, proslul i svými Zápisky mladého lékaře a novelami, obsaženými spolu s řadou povídek, fejetonů a črt poprvé uveřejněných v souborné knize.
Michail Bulgakov, jenž patří mezi největší autory dvacátého století, poznal v pohnuté době svého života mnoho zvratů i nebezpečenství. Stalin si oblíbil jeho drama Dny Turbinových, proto byl režim po omezený čas shovívavý k jeho tvorbě, ale záhy byla jeho díla cenzurována nebo zakázána. Většina z nich mohla být vydána teprve dlouho po jeho smrti.
Mladý Bulgakov, studující na Lékařské fakultě Kyjevské univerzity, se v roce 1915 přihlásil jako doktor na frontu. V následujícím roce byl odvelen do Moskvy a odtud poslán do obce Nikolskoje ve Smolenské gubernii. V zapadlé vsi, kde se svítilo petrolejkami a obyvatelé věřili pověrám, si získal brzy důvěru. V autobiograficky laděné novele Zápisky mladého lékaře líčí nejen osudy lidí či případy, jež musel řešit, ale také všudypřítomné hrůzy války. Soubor vzpomínek uzavírá povídka Morfium, v níž líčí vlastní zkušenost, když ho po onemocnění v Nikolském začal sám užívat. V Krvavé koruně popisuje šílenství pacienta v psychiatrické klinice, jemuž se zjevuje bratr zabitý ve válce, tentýž motiv se prolíná i Diaboliádou.
Poté, co byl Bulgakov po krátkém pobytu v rodném Kyjevě opět mobilizován, dostal se jako lékař s Děnikinovou armádou na Kavkaz. Prožitky se objevují v Podivuhodných dobrodružstvích jednoho doktora, kde popisuje také boj s Čečenci. V roce 1921 odjíždí do Moskvy, kde žije pak až do své smrti. Městu věnuje mnohé fejetony, z nichž některé jsou v knize rovněž uvedeny – Moskva rudokamenná, Moskva v zápisníku, Stovky moskevských kostelů, stejně jako trefné výpisky z Deníku geniálního občana Polosuchina v povídce Pojízdný byt či „veselém moskevském příběhu se smutným koncem nazvaném Pohár života.
Milovanému Kyjevu je věnován příspěvek Město Kyjev, v němž autor kromě historie zmiňuje jeho pozoruhodnosti, umění, vědu a také mravy a obyčeje obyvatelstva i další postřehy.
Prózu Tajné přítelkyni věnoval Jeleně Sergejevně, své třetí ženě, která s ním žila až do jeho smrti a zasloužila se o zachování jeho odkazu. Její rysy se dají vyčíst i v Bulgakovově zásadním románu Mistr a Markétka, na němž pracoval od roku 1928 a poslední úpravy dokončil několik dní před smrtí.
Publikace zahrnuje téměř padesát Bulgakovových textů včetně sci-fi groteskních novel s humanistickým poselstvím Osudná vejce a Psí srdce, jež napsal v letech 1924 a 1925. Psí srdce však nebyla cenzurou povolena k otištění a v jeho vlasti mohla vyjít po více jak třiceti letech od jeho smrti.
Doslov knihy napsala její překladatelka Alena Morávková, která se znala osobně s Bulgakovovou třetí manželkou, jež opatrovala archiv a odkaz manžela. Závěrem vystihuje: „Autor pil život plnými doušky a z toho vyplynul i název našeho souboru Pohár života.“
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), rybkapub.cz
Buďte první kdo přidá komentář