Má sousedka paní Anežka (81 let) je vdova. Manžel jí zemřel už před dvanácti roky, a tak je zvyklá postarat se o sebe sama. Zvládá nejen domácnost, ale i drobné opravy v bytě. Příliš jí ale nejde užívat si naplno svůj volný čas. To se však Anežka letos rozhodla změnit a pozvala svého kamaráda do kina.
Výběr filmu a nákup vstupenek
Prvním nelehkým úkolem byl pro paní Anežku výběr filmu. Nikde v okolí domu totiž nenašla plakát, který by inzeroval, co hraje místní kino. Plakátovací plochy z měst zmizely a stejně tak z města paní Anežky zmizelo i klasické kino. Nahrazeno bylo moderním multikinem.
Jelikož ani v místních novinách se paní Anežka o aktuálně promítaných filmech nic nedočetla a internet používat neumí, vyrazila přímo ke zdroji – do multikina.
V multikině však Anežka nebyla o nic moudřejší, proto se nakonec rozhodla požádat o radu obsluhující personál a ten jí doporučil novou českou komedii „V dobrém i zlém“. Tak paní Anežka rovnou koupila dva lístky na sobotu večer. Hodně jí překvapilo, že jí nestačila dvousetkorunová bankovka. Z peněženky musela vytáhnout rovnou pětistovku. Pěkná drahota, pomyslela si.
Den D a návštěva kina
V sobotu večer se paní Anežka hezky oblékla a vyrazila se svým přítelem Josefem do kina. Anežka i Josef byli nepříjemně překvapeni, že se v kině nenachází žádná šatna, a že si nemají kam odložit kabáty. Protože přišli s předstihem, chtěli si před filmem dát něco dobrého. Co si však objednat? Popcorn s coca colou za dvě stovky? Nebo snad jakési nachos, o kterých Anežka s Josefem ani nevěděli, co to je? Nevybrali si, a tak se šli posadit do sálu.
Promítání filmu
Sál byl krásný, všude na sedačkách se však válel popcorn. Anežka s Josefem se přesto usadili a prohlíželi si přicházející diváky. Většina jich vcházela v teplákách a mikinách. Zvláštní. Nikdo nebyl hezky oblečen.
Konečně začal film, nebo spíše čtvrthodinový reklamní blok, který Anežku a Josefa vůbec nezajímal. To už si rovnou mohli pustit doma televizi. A film? Ten se ničem nepodobal komediím, na které byli Anežka s Josefem zvyklí. Bylo v něm až příliš sexu a řečí o něm.
Po skončení promítání měli oba jasno jasno. Žádné další kino už nebude. Lepší a levnější je televize, která se dá navíc kdykoliv vypnout. Film v televizi navíc Anežka s Josefem nebudou nuceni sledovat se zimním kabátem na kolenou a uvařit si k němu budou moci třeba kávu nebo čaj.
Stalo se vám něco podbného? Diskutujte v komentářích
Zdroj:
Autorský text – Petra Müllerová, rozhovor s paní Anežkou (81 let)
Mám podobné skušenosti. Nejvíce mi však vadí všudy přítomný POPCORN. A nejvíce bezohledná konzumace této pachnoucí rádoby pochutiny. Ze všech stran je celým sálem slyšet mlaskání, křoupání,šustění a podobných zvuků, které absolutně nepatří do veřejných prostor kina.
Připadalo mi jako že všichni, kteří nejméně týden nedali nic do úst se přišli konečně posilnit touto zvláštní dobrotou právě do kina a film je jenom zástěrkoum aby v přítmí mohli přímo neurvale ŽRÁT. Pokud má někdo tuto potřebu ať ji provozuje doma a neotravuje všechny okolo sebe v kině. Po tomto nepříjemném zážitku jsem se rozhodnul. Již nikdy KINO.
Plná pravda,kultura návštěvníků těchto kin hrozná.Jídlo ani pití do hlediště kina či divadla nepatří