Dalo by se téměř říct, že jejich použití je staré jako lidstvo samo – léčivé květy, lístky, keře, kořeny… Mnohdy byly také opředeny pověrami ohledně sběru nebo užívání a možná i velká schopnost sugesce, ať už léčitele či uživatele medikamentu, vykonala své. Inu, ne nadarmo se říkávalo: Věř a víra tvá tě uzdraví.
Už z dávných dob známe tři typy léčení: první působí přímo na organismus, další mechanickým způsobem a tím posledním je sugesce. Staří čarodějové ovládali jak „magii“, tak léčebné metody. A naše kořenářky po doporučení bylinek rády používaly i zaříkávání.
Jak naši předkové začali pozorovat přírodu, všímali si rostlin výrazných vlastností – nápadných barev, zvláštních tvarů, bylin obsahujících šťávy či mléko. Dále sledovali zvířata, která právě používala přírodní prostředky, ať už rostliny, či pramenitou vodu nebo rosu. A posléze předávali své zkušenosti z generace na generaci, jak co do času a způsobu sběru, tak pokud jde o metody užívání.
Osob vzdělaných v medicíně bylo poskrovnu. Souběžně s nimi působili léčitelé, šamani, čarodějové a babky kořenářky, a právě ti dokázali bylinky používat při lehčích nemocech a občas docílili úspěchu i v případě nemocí závažnějších.
Už v době starého Egypta se rostliny používaly k léčení. Svědčí o tom lékařské papyry pocházející z doby 2980–2700 před naším letopočtem. Zhruba ve stejné době vznikl i bylinář Šen Nona, čínského císaře. A toutéž tematikou se zabýval v 10. století př.n.l. židovský král Šalamoun, který údajně sestavil herbář obsahující přes 3 000 bylin.
Další záznamy o botanickém zkoumání pocházejí ze 3. století př.n.l. a jsou přisuzovány řeckému filozofovi Theophrastosovi. Ve svých dílech Příčiny rostlinného růstu a Přírodopis rostlin s popisy rostlin používaných v lékařství uplatnil jak vlastní poznatky, tak zpracoval odkaz svého učitele Aristotela.
V 1. století našeho letopočtu vydal své celoživotní dílo O léčivech řecký lékař Dioscorides. Ve svých knihách popisuje masti, šťávy, balzámy a léčivé plody, dále léčivé prostředky živočišného původu a také používání bylin v lékařství.
Řecký lékař Galenos sepsal ve 2. století několik spisů s názvem Nauka o nemocech a lécích. Z jeho studií vycházely ve středověku další autoři herbářů a prací o léčivých rostlinách a jejich účincích.
Nesmíme opomenout ani Canon medicinae a Knihu zrození, v nichž se uvádějí poznatky z východu z oblasti medicíny a přírodních věd a jejichž autorem byl Ibn Siná, známý také jako Avicenna, pokládaný za jednoho z největších učenců období desátého století.
Ve středověku se léčivky používaly v mnohých klášterech – především mnichy řádu bosých karmelitánů a benediktinů, jejichž znalosti se takto dostávaly do celé Evropy.
Rozsáhlý herbář sestavila také německá abatyše Hildegarda ve 12. století, která nejen že vycházela z řeckých spisů, ale zpracovala i zkušenosti místních léčitelů.
V 16. století německý lékař Theophrastus Bombastus von Hohenheim, jemuž se říkalo Paracelsus, začal vyrábět tinktury a extrakty, k čemuž využíval domácí byliny místo poměrně nedostupných a drahých exotických drog. Své závěry shrnul v díle O bylinách a kořenech, semenech a listech, jak dalece jsem se o nich do té doby dověděl a o nich vím.
Italský lékař a přírodovědec Pietro Andrea Mattioli, který byl Paracelsovým současníkem, vycházel ze starověkých děl a sepsal Herbář aneb Bylinář vysoce učeného a vznešeného doktora Petra Ondřeje Mattiola (takto bylo dílo nazváno v překladu Tadeáše Hájka z Hájku) a Apatéku domácí.
Botanik a italský lékař Prosper Alpinus vydal v 16. století Čtyři knihy o egyptském lékařství a knihy o egyptských rostlinách, v nichž vysvětluje i omyly starších autorů.
Pokud se podíváme na naše země, prvenství patří pravděpodobně českému lékaři Janu Černému. V roce 1517 byla vytištěna jeho Knieha lékařská, která se slove herbář aneb zelinář.
A nesporně zajímavým je Rostlinář, jehož autorem je český přírodovědec Jan Svatopluk Presl. Uvedl v něm velké množství receptur z mnoha krajin a spis vycházel v jazyce českém od roku 1822 do roku 1835 na pokračování. Bohužel tohle dílo nebylo dokončeno.
Některé léčivky se využívají i v dnešní době v odborném lékařství, a ačkoliv kvůli rozvoji farmakologie a chemie se na ně jednu dobu víceméně pozapomnělo, dnes je zase ve velké míře používáme a těší se velké oblibě.
Zdroj: redakce – Olga Skálová, Healtflowers.com, TheScurp.com
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář