„Prosím tě, co se děje, že mám od tebe pět zmeškaných hovorů?“ dotazovala jsem se telefonicky svého manžela. Zrovna jsem se vrátila domů z nákupu (mobil jsem si tehdy do obchodu nebrala, mimo domov jsem byla jen chvíli) a vyděsila jsem se. Vzhledem k tomu, že se denně vidíme ráno i večer, voláme si jen, „když něco hoří“.
„Důležitá věc,“ pravil významně, „prosím tě, jak vaříš ty jogurtové brambory, dáváš je tam syrové, nebo uvařené? Tady kolegovi zrovna vysvětluji, jak si to má uvařit…“ Poté, co jsem se v duchu uklidnila, že se nic hrozného nestalo, předal mi svého kolegu, který mi vysvětlil, že mu můj muž nedokázal říct, co, jak, kolik a v jakém sledu se do těch jogurtových brambor dává.
„Aha, to mě nepřekvapuje,“ konstatovala jsem, „takže vlastně potřebujete nadiktovat celý recept, že?“ A vzápětí jsem tak učinila. Vyjádřil se, že to vypadá na dobré jídlo, a já jsem pochopila, že mluvím s mužem, který, na rozdíl od toho mého, vařit umí. Po zodpovězení ještě několika dotazů stran zhotovení tohoto jídla mi řekl: „To jste s tím byla někde na soutěži? Manžel říkal, že jste dostala vysoké hodnocení.“
„Ne, to mi uděluje za každý pokrm on sám,“ vysvětlila jsem mu. „Ale to už vám může objasnit můj muž.“
To mi uděluje za každý pokrm on sám.
Foto: Freepik – drobotdean.
Když jsme se s mým manželem vzali a já jsem mu začala pravidelně vařit, vždy po obědě jsem se dožadovala, aby mi řekl, zda mu jídlo, které jsem připravila, chutnalo. Nešlo mi ani tak o nějaké pochvaly z jeho strany, jako spíše o prosté vyhodnocení, zda má smysl ten který recept ještě někdy připravovat. Můj muž ovšem tuto činnost sabotoval. Ze začátku se ji snažil přejít slovy: „Za mě hovoří talíř!“ Když jsem přešla do protiútoku, že to nádobí leda potupně mlčí, vymyslel si vlastní stupnici Ňamů, čímž sebe sama pasoval do pozice hodnotitele kuchařského výkonu.
Ze začátku se ji snažil přejít slovy: „Za mě hovoří talíř!“
Foto: Pixabay.
V praxi to u nás vypadá tak, že po dojedení spustí: „ňam ňam ňam ňam ňam…“ V tu chvíli je nutno počítat a pak se „hádáme“, kolik jich bylo. Musím vysvětlit, že jeden Ňam rovná se jídlo nic moc. Tak tři Ňamy je pokrm zhruba na úrovni, kdy každý normální strávník řekne, že to bylo dobré. Od pěti Ňamů nahoru – výborné, super a podobně. Takovéto hodnocení si jednu dobu, spolu s informací, co se vařilo, důležitě zapisoval do kalendáře.
Pravda, kdykoliv mě naštve udělením na můj vkus nízkého hodnocení, ohrazuji se, že gastronomičtí hodnotitelé jsou, na rozdíl od něj, vzdělaní v tomto oboru. Na to s železnou pravidelností kontruje, že jemu stačí jeho bohaté gurmánské schopnosti a léta praxe – tj. manželství se mnou a pojídání mých výtvorů.
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)
Jogurtové brambory
Poslat e-mailem VytisknoutSuroviny
- 1 kg brambor
- 1 bílý jogurt
- 4 stroužky česneku
- trochu másla
- kari
- sladká paprika
- sůl
Postup
- Oloupané a na kostičky nakrájené brambory uvaříme v osolené vodě (15 minut) – nesmějí být rozvařené. Scedíme.
- Na pánvi rozpustíme máslo, na kterém chvilku pražíme prolisovaný česnek, aby se rozvoněl a nebyl syrový. Přidáme lžičku papriky a lžičku kari koření – krátce promícháme a ihned přidáváme jogurt a sůl.
- Do takto připraveného základu vsypeme brambory, řádně promícháme a za občasného míchání necháme chvíli prohřát.
Poznámky
Tip redakce:
Lze podávat jako přílohu k masu, kterému chybí šťáva na polití vařených brambor, tj. talířové kuře, přírodní řízky, uzené maso apod.Foto: Olga Skálová.
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář