Paco Calvo a Natalie Lawrencová: Planta sapiens

Paco Calvo v programu Planta sapiens zkoumá inteligenci, život a projevy rostlin mimo jiné také prostřednictvím jejich kořenů a výhonků. Právě do podzemní části, jež rostlinu vyživuje, situuje její „mozek“, odkud putují impulzy nutné k jejímu růstu a životu. Upozorňuje, že sledování životního cyklu rostlin je třeba vnímat odlišným způsobem, než jsme zvyklí, neboť i ony mají inteligenci, byť v jiné podobě. Inteligence „není tak zvláštní, jak si rádi myslíme,“ a nutno připustit, že také jiné, mnohdy velmi odlišné organismy jsou jí schopny, a to způsobem, který jsme zatím dostatečně nerozpoznali. Připomíná provokativní otázku holandského primatologa a etologa Franse de Waala: „Jsme dost chytří na to, abychom chápali, jak chytré jsou rostliny?“ Bez ohledu na odpověď nutno přijmout fakt, že „každý organismus vládne vlastní inteligencí, a to i za hranicemi živočišné říše“.

Jako vedoucí Laboratoře minimální inteligence (MINT Lab) zkoumá Paco Calvo s velkým zájmem rostlinnou neurobiologii z pohledu kognitivní vědy a zaměřuje se především na dvě zásadní věci: Co, pokud vůbec, lze říci o inteligenci rostlin a který nejlepší způsob konceptualizuje jejich inteligenci? Spolupráce s týmem odborníků – ekologů, biologů (včetně prof. Františka Balušky, jehož často cituje a který tvrdí, že „rostliny jsou chytřejší, než si myslíme. Nejsou pasivní. Myslí, cítí a konají specifickým způsobem.“), psychologů i neurobiologů – přináší překvapivé výsledky. Výzkumy potvrzují, že rostliny jsou schopny si pamatovat, učit se a dokonce dopředu plánovat, není jim cizí soutěživost, vnímají rizika a mají své návyky. Některé jsou schopny uchovat si znalost místa, kde vychází slunce, za nímž se natáčejí, a to i jsou-li uchovávány po několik dnů v temnotě. Používají zajímavý způsob komunikace s ostatními, tzv. „chemickou řeč“, zakódovanou v přibližně 1 700 těkavých organických sloučeninách, což mj. potvrzuje, že rostliny jsou v bdělém vědomém stavu. Autorův známý pokus uspat rostlinu anestetikem dokázal, že tento proces funguje stejně jako u lidí. Přitom rostliny si narkotika samy vyrábějí. Sami užíváme řadu rostlinných léků, obsahujících účinné složky, například antimalarikum chinin ze stromu chinovníku lékařského nebo digitoxin z náprstníku červeného atd.

Paco Calvo přes jisté nadšení pro revoluční myšlenky jim zcela nepodléhá a dále se věnuje výzkumu, který by inteligenci rostlin uměl rozpoznat a prokázat. Rostliny sice nemají „šedou hmotu“ mozku a nervovou soustavu jako my, ale nelze vyloučit, že svoji „zelenou hmotu“ umí využívat pro své dobro a zdraví. Disponují cévním systémem z trubic, vedoucím od kořene vzhůru k výhonku, a tak přenášejí potřebné životní signály, i když je zatím předčasné tvrdit, že se jedná o „funkční ekvivalent hierarchicky organizovaného, ale rozptýleného mozku“.

Rostliny osídlily naši Zemi již před téměř půl miliardou let, zatímco nejstarší nález rodu Homo, pocházející z Etiopie, vykazuje stáří asi 2,8 miliónu let. Již tato skutečnost nás vybízí k respektu a změně vnímání našich zelených spoluobyvatel planety. Pochopení a přijetí tak odlišné formy života může pozitivně ovlivnit i chápání nás samotných a naší role na Zemi včetně odpovědnosti za obnovení rovnováhy biosféry.

Calvo ve složité, avšak velice čtivé knize odhaluje svět z pohledu rostlin a motivuje k novému pohledu na jejich fascinující mechanismy. Jedinečná publikace je výsledkem dvacetiletého zkoumání pestrého paralelního světa vedle nás a je určena těm, kteří věří, že rostliny mohou být inteligentní, i těm, jež si myslí, že to není možné. Vždyť koneckonců všechno živé propojuje společné „kouzlo“, jež tvorům vdechuje život.

Kniha je vybavena bohatým poznámkovým aparátem a přehledným rejstříkem.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, kazda.cz