Spisovatel a pedagog Petr Šabach (1951-2017) proslul jedinečnými povídkami, které publikoval od sedmdesátých let. V roce 1986 vydal první sbírku povídek Jak potopit Austrálii a k ní se postupně přidalo dvacet jedna dalších knih. Za svoji literární tvorbu obdržel roku 2016 Cenu Karla Čapka, udělovanou českým PEN klubem.
Když Petr Šabach v šestašedesáti letech zemřel, zůstalo po něm na dvě desítky knih s neotřelými povídkami, mistrně napsaných nezaměnitelným, osobitým stylem. Jak to v životě a mezilidských vztazích chodí a co vše se může přihodit, sděluje bez patosu, v běžném lidovém tónu, ale laskavě, i když někdy s příměsí černého humoru nebo vtipem odlehčujícím závažnost či tragičnost situace. I proto byly Šabachovy povídky důvěrně blízké čtenářům i divákům jejich filmové verze. Oblíbenou klasikou s proslulými hláškami se staly Pelíšky, Pupendo, Šakalí léta nebo Občanský průkaz.
V nové sbírce povídek, nazvané podle jedné z nich Láska je kurva, si vychutnáme třináct krátkých, brilantně vypointovaných příběhů.
Hned v prvním s názvem Tisíc a jedna noc nás – stejně jako malou holčičku – překvapí nečekané setkání u ní doma se zlodějem. V dalším poznáme řidiče noční tramvaje s neobvyklou zálibou a také jeho nepravděpodobného pasažéra. Ve vyprávění o svatvečeru se dva kamarádi sejdou v hospodě na pár skleniček a jeden z nich pak matce přinese nečekaný vánoční dárek. Neobvyklý je zážitek nočního hlídače v galerii, kde objeví tajemství rodu Grussů. Pobaví proslov na oslavě zlaté svatby s naskýtající se otázkou: „Jak může někomu vadit, když se od něj jeho vlastní žena napije piva?“
Povídka s názvem Chaldzandzach, věnovaná Jacku Kerouacovi, mimo jiné prozrazuje, co lze prožít na výletě v Mongolsku, a další pro změnu líčí služební cestu soudruhů do Vídně, kde měl inženýr Bláha jako jeden za všechny vyzkoušet zážitek, na který se mu ostatní složili a pak byli zvědaví a nedočkaví, co jim o tom bude vyprávět.
Psaní bral Petr Šabach tak trochu jako hru, bez tohoto prvku by ho to netěšilo. Když poskytl roku 2016 poslední rozhovor Českému rozhlasu Dvojka, řekl, proč nikdy nenapíše velký román. Tvrdil, že takový člověk se v Čechách rodí jednou za sto let. „Já nejsem na dlouhý štreky… Já jsem písničkář.“ A nutno dodat, že vynikající. Jeho „písničky“ si rádi notujeme i díky nakladatelství Paseka, které vydalo již šestnáct Šabachových knížek.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), paseka.cz
Buďte první kdo přidá komentář