Taky máte jako já občas problém, co budete o svátcích podávat? Pochopitelně na Štědrý den si hlavu nelámu a zachovávám tradici v podobě řízku s bramborovým salátem, ale další dny už musím vymýšlet…. Pro inspiraci je možno rozhlédnout se v okolních zemích, co se během svátků podává u nich.
Vzhledem k tomu, že miluji ochutnávání krajových speciality, které u nás nemáme nebo nejsou tak časté, lákalo by mě provést návštěvu evropských zemí. Určitě bych si v každé zemi něco vybrala!
Na Slovensku, kde mají hodně podobnou skladbu jídel, jako je naše, bych si rozhodně nenechala ujít jejich sváteční kapustnici (obdoba naší zelňačky) – schválně, jestli ji mají tak dobrou, jako vařím já.
Další polévkou, která mě láká, je polský boršč, který se v Polsku podává s malými plněnými taštičkami. Říkají jim uszka a jsou plněné houbami a zelím.
V Německu bych určitě dala přednost pečené kachně s dušenými fazolkami. V Rakousku bych si zase vychutnala štrúdl.
V Litvě servírují dvanáctichodové (!) menu – a já bych si z něho bez dlouhého vybírání dala štiku. A taky bych možná ochutnala kuciukai, což je malé sladké pečivo z makového mléka.
Protože miluji zvěřinu, rozhodně bych se zastavila i v Rusku, kde je součástí svátečního stolu zajíc na smetaně a jiná zvěřina.
Odtud bych se přesunula do skandinávských zemí. Ve Švédsku se prý předkládají masové kuličky, klobásky, červené zelí a karamelizované brambůrky. V Dánsku mě láká nabídka æbleskiveru – tedy jablečného koblížku sypaného moučkovým cukrem. Riskremu bych určitě neodolala v Norsku. Je to sladký rýžový nákyp s ovocem, se šlehačkou a s třešňovým sirupem. A ve Finsku bych si nechala naservírovat jejich vánoční pečenou šunku.
Pokud bych se přesunula do Anglie, určitě bych byla zvědavá, jak může chutnat pečený krocan s kaštanovou nádivkou, a v Irsku bych zkusila Sherry maličkost – speciální druh piškotů namočených do sherry. Podává se prý s ovocem, želé a smetanou.
Poté bych pokračovala směrem k jihu. V Maďarsku servírují halászlé – vynikající rybí polévku.
Odtud už je kousek do Rumunska, kde se již před svátky poráží prase. Pravda, zabíjačce bych zrovna přítomna být nemusela, ale sarmale, tedy nakládané zelné listy plněné rýží a vepřovým masem, bych určitě ochutnala. A v Bulharsku bych si nenechala ujít typické bulharské pečivo bánicu – tažené těsto s náplní z vajec a balkánského sýra.
V Řecku bych požádala o Melomakarona. Nenechte se mýlit, s makarony nemá nic společného. Je to zákusek ve tvaru vajíčka, který je zhotoven z těsta namáčeného v medu. Hlavními ingrediencemi jsou, pochopitelně kromě medu, vlašské ořechy, skořice a pomerančová šťáva.
Ve Francii by mi určitě v některých regionech nabídli ústřice. Ve Španělsku bych ochutnala úhoře s přílohou z bílého chřestu. Zato v Portugalsku bych si dala kousek Bolo Rei. Ale pozor, kdo najde ve svém dílku fazoli, musí příští rok za tento koláč nebo spíše bábovku s rozinkami a kandovaným ovocem zaplatit.
Svoji opulentní výpravu bych zakončila v Itálii, kde bych neodolala typické italské vánoční delikatese torrone, což je turecký med s oříšky, mandlemi nebo pistáciemi. Může být jak měkký, tak tvrdý a někdy jej pokrývá i čokoláda.
Tak nevím. Taky jste jako já jen při četní tohoto článku přibrali nejméně o dvě kila? To bych musela z jedné země do druhé běhat. Ovšem myšlenka na ty cizí pochoutky je lákavá…
Zdroj: redakce – Olga Skálová, wikipedia, gurman
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář