Na dohled od Mladé Boleslavi v blízkých Kosmonosech se na mírném návrší vypíná architektonický barokní skvost, poutní areál Loreta, obklopený ambitem s kaplí sv. Martina a zvonicí.
Nebývalé období prosperity a slávy zažívaly Kosmonosy pod správou rodu Černínů z Chudenic, kteří je za 120 000 uherských zlatých koupili s tvrzí a příslušenstvím roku 1650. Jeden z nejvýznamnějších tehdejších českých šlechticů, Heřman Jakub hrabě z Chudenic, věnoval na výstavbu obce značné finanční obnosy a zasloužil se o její rozvoj a výstavbu. Mezi architektonicky cenné stavby patří kostel Povýšení Svatého Kříže, piaristický klášter a gymnázium a zejména Loreta, kterou nechal i se sochařskou výzdobou pláště zbudovat v letech 1704-1712 a slavnostně sem přenést sochu Panny Marie Loretánské z piaristického chrámu.
Mariánská zbožnost a úcta se výrazným způsobem prohlubovala v období baroka. Stavěla se poutní místa a sakrální stavby zasvěcené Panně Marii, mezi nimiž vynikaly loretánské kaple. Byly připomínkou Svaté chýše (Santa Casa), příbytku Panny Marie v palestinském Nazaretu. V něm jí měl archanděl Gabriel zvěstovat, že se stane Matkou Boží. Po její smrti se dům uctíval jako svatý. Legenda praví, že Svatou chýši přenesli na konci 13. století andělé do Dalmácie a později na místo v severní Itálii, kde stojí v bazilice městečka Loreto. Prostá stavba se soškou Černé Matky Boží Loretánské (její tmavou barvu způsobil kouř ze svící a z olejových lamp) byla později obestavěna bohatě zdobenými mramorovými stěnami, jež ji ochraňovaly a zároveň prezentovaly jedinečnost památky. Italský vzor se pak co nejvěrněji snažili zachytit stavitelé loret v dalších katolických zemích, aby se zachovalo její svaté mystérium. U nás jich vzniklo mezi lety 1584 až 1820 padesát jedna.
K těm nejkrásnějším patří kosmonoská loreta s mariánskou chýší, kaplí sv. Martina a přízemním ambitem. Byla postavena podle plánů Giovanni Battisty Alliprandiho, slavného italského architekta, působícího v Čechách. Se stavebními pracemi se započalo kolem roku 1703 a slavnostní vysvěcení kaple se konalo 24. září 1707 za velké účasti věřících. Podobně jako další církevní stavby byl poutní areál v důsledku josefínských reforem roku 1782 zrušen. Po padesáti letech se však jeho brány otevřely a po novém vysvěcení 11. září 1831 se zde mohly opět sloužit bohoslužby.
Svatyně si stále uchovává výjimečnost a posvátnost. Vnitřní stěny zdobí imitace původních fresek italské lorety. Stěny hranolové stavby s portály a trojhrannými štíty jsou členěny pilastry, fasády zdobí niky se sochami, jež vytvořil v letech 1704-1707 patrně Johann Franz Binnert. Kromě půvabných Sibyl jsou na nich postavy ze Starého zákona: Izajáš, Jeremiáš, Ezechiel, Zachariáš, David (Goliáš), Malachiáš, Mojžíš, Amos, Balaám. Větší plochy zachycují výjevy ze života Panny Marie a jsou věrnými napodobeninami italských originálů.
V prosvětlené kapli sv. Martina lze obdivovat vyřezávanou dřevěnou polychromovanou sochu světce v provedení známého místního sochaře a řezbáře Martina Ignáce Jelínka ze slavné řezbářské rodiny. Ukázky jejich plastik jsou umístěny v ambitech. Samostatná čtyřpatrová zvonice (kampanila) se zlatou sluncovou rozetou na vrcholku věže zde stála již roku 1673 a je nejstarší částí poutního areálu.
Kosmonoské loretánské poutní místo si můžete prohlédnout s průvodcem od dubna do října, a to ve čtvrtek, pátek a sobotu od 12 do 17 hodin a v neděli od 10 do 17 hodin. Návštěvy mimo otevírací dobu jsou možné pouze po telefonické domluvě na tel.: 326 322 706 nebo 721 763 687.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář