Paní Jaroslava žije sama v malebném domečku kousek za Prahou. Celý svůj život pracovala v továrně na okraji města, kde se poznala se svým manželem Františkem. Ten se živil jako řidič autobusu. Před několika lety zemřel a paní Jaroslava zůstala sama. Postupem času se ke všemu přidaly i zdravotní problémy jako cukrovka a onemocnění kloubů. Dostala se do velkých problémů.
S paní Jaroslavou jsem se seznámila v ošetřovatelském zařízení, kde jsem pracovala. Studovala jsem první ročník vysoké školy. Po pár měsících setkávání mi sama navrhla, že bych se mohla nastěhovat do volného pokoje v jejím domě. Měla mě moc ráda a věděla, že se o ni dobře postarám. Pravidelně jsem s ní navštěvovala rehabilitace, nakupovala jsem jí, chodili jsme na procházky a povídali si o celém jejím životním příběhu. Zanechalo to ve mně krásné vzpomínky.
Když už není spolehnutí na ty nejbližší
S manželem vychovávali dva syny, Eduard a Richard. V mladém věku odešli pracovat do zahraničí a svůj domov navštívili pouze příležitostně, po smrti otce už jen z povinnosti. Paní Jaroslavu to velmi trápilo, protože věděla, že svým synům poskytla vše, co bylo v jejích možnostech. Problém nastal po smrti otce, kdy synové navštívili svou matku jenom za účelem vymáhání finančních prostředků.
Pamatuji si jednu situaci, byla to chladná středa, paní Jaroslava měla plánované vyšetření v Praze, kde jsem jí dělala doprovod. Po příchodu domů jsme zjistili, že v obýváku chyběl zlatý porcelánový set, který dostala jako svatební dar od svých nebohých rodičů. Po pár týdnech se situace zopakovala. Tentokrát šlo o ztrátu velké finanční hotovosti z účtu paní Jaroslavy.
Ztráta důvěry
Po měsíci úplné ignorace ze strany synů se paní Jaroslava dozvěděla, že její synové uvažují o tom, že by prodali její dům. Paní Jaroslava nechtěla o tomto plánu ani slyšet. Věděla, že pokud svým synům přistoupí na prodej domu, nezůstane jí už žádná vzpomínka na svého muže, se kterým přežila krásných 50 let života.
Synové ztratili veškerou úctu ke své matce a žádali od ní rodinný dům. Matka s tím nesouhlasila, a tak synům musela dát své úspory. Věděla, že jejich předešlá přehnaná péče je jen kvůli dědictví. Nechtěla být nikomu na obtíž a peníze bylo jediné, co jim věděla v danou chvíli dát pod tou podmínkou, že odejdou. Její radost z výchovy synů vypršela a vystřídal ji šok a smutek.
A co když se něco pokazí?
Uběhly 2 roky od zmiňovaného incidentu. Paní Jaroslava ztratila nadobro kontakt se svými syny. Jelikož zůstala na všechno sama, měla už jen mě, kdo jí dokázal se vším potřebným pomoci. Dobře věděla, že nebude mít sílu se postarat o věci kolem svého domku. Neměla na to fyzické ani finanční prostředky. Měsíční dúchod ji dokázal pokrýt výdaje za léky, rehabilitační cvičení a stravu. Na nic víc ji nezbylo.
Její rozhodnutí muselo padnout. Výsledkem všeho byl prodej rodinného domku a odchod do pečovatelského domova. Své syny vydědila. Možná se může zdát, že žití v domku by bylo méně nákladné, ale opak je pravdou. Pro paní Jaroslavu je to nejlepší řešení. Fyzické síly jí na to vše nepostačují a na druhou stranu byl domek už ve špatném stavu.
Foto: Unsplash.com
Touha dožít ve svém
Příběh paní Jaroslavy je velmi smutný. Momentálně žije v domově pro seniory sama, bez podpory svých synů a nemocná. Byla donucena svůj milovaný dům prodat. Pravidelně ji chodím navštěvovat, vždy má obrovskou radost, když mě vidí. Co ji však nadále velmi trápí je odloučení od svých synů, kteří ji lhali a okrádali v době, kdy jejich pomoc nejvíce potřebovala. Ráda by se vrátila do domu, ve kterém vychovala své děti a žila šťastně se svým nebohým mužem.
Stalo se vám něco podobného? Diskutujte v komentářích
Zdroje: Autorský text – Bianka Lániková, Adam Beran, asenior.cz, rozhovor se seniorkou Jaroslavou
Buďte první kdo přidá komentář