V mé pracovně se usídlila nová kolegyně, které se jen tak nezbavím. Je hrozně chytrá, na všechno zná odpověď a děsně mi leze na nervy. Umělá inteligence. AI, které říkám Ajajaj.
Když jsem se dnes na jednom „webináři zdarma“ dozvěděla, že autor na internetu úspěšně prodává e-book o duševním zdraví napsaný AI, zaklapla jsem notebook a odpojila se od toho světa, který mě fascinuje a který mě zároveň děsí. Moje duševní zdraví je ohroženo. Jakkoli jsem fanynkou ne-práce a obdivuju pokrok, tohle je fakt Něco.
Možnosti generování obsahu jsou dnes dostupné opravdu každému. S vylepšováním jazykových mutací a strojovým učením už vlastně vůbec nemusíte umět psát, stačí se naučit zadávat správné příkazy. A už se vám sypou celé romány.
Než si uvaříte kafe, jste autorem blogu, novely, povídky, prezentace, scénáře, článků odborných i obchodních.
Můžete se konečně začít předvádět na sítích jako Někdo.
Čím víc pronikám do těchto strategií, které už nejsou jen pro zábavu a testování možností nových technologií, tím víc přemýšlím o tom, proč jsem nešla na matematické gymnázium a nevěnovala se informatice jako můj starší a úspěšnější bratr. Jestliže už ke psaní a tvorbě není třeba mít talent, vytrvalost, píli, proč se vlastně trápit po nocích a investovat čas a úsilí do něčeho autentického, když v moři generických textů je stále obtížnější rozlišit, co psal stroj a co skutečný člověk. Spisovatelem, bloggerem, youtuberem či učitelem dnes může být Kdokoliv.
Cítím jako velkou nespravedlnost, že „nové“ věci vznikají bezohledným načítáním a využíváním textů a informací, které pracně vytvořil a vymyslel někdo před námi. Možná i vy sami jste přispěli do toho oceánu dat, který je systematicky vytěžován a pleněn.
Možná i vy jste byli tak dobří, vtipní, výjimeční, že jste dnes napodobováni a anonymně zneužíváni jako Nikdo.
Poslední a zásadní otázkou pro mě zůstává, kdo to všechno bude číst? Množství obsahu roste násobně každý den, takže je jen otázkou času, kdy nás přestane bavit číst cokoliv. Slova se stávají balastem, nástrojem prodeje, monetizace, budování osobních značek i kultů. Jakou mají dnes ještě cenu literární? Chce ještě někdo číst papírové knihy a přemýšlet o nich a tvořit si vlastní názor? Odpovězte ano, prosím. Ať vím, že tyhle řádky doputovaly k Někomu.
Abych tady jen nefňukala, což je mi naprosto cizí, přikládám závěrem odpověď AI na otázku, která mě zajímá: Je Úžasná Bára opravdu úžasná?
To záleží na subjektivním vnímání každého čtenáře. Autorka si toto označení zvolila s nadhledem a humorem, což znamená, že i její pohled na svět a sebeprezentace je provázána sebeironií. Její práce a přístup k psaní mohou být pro mnohé inspirující a osvěžující.
Tím pádem ji mohou považovat za úžasnou v tom nejlepším slova smyslu.
Tak já myslím, že ta AI není zas úplně špatná a Ajajaj. Pokrok nezastavíme a má i své světlé stránky. Takže si AI v pracovně ještě chvíli nechám jako kolegyni a pomocnici. A po nocích budu dál psát povídky, které chystám do další knihy. I kdyby ji nikdo nevydal a byla k dispozici časem jako e-book, buďte si jistí, že jsem je psala já sama. Nepíšu proto, abych prodávala, abych plnila něčí očekávání nebo měla nějaké ambice v tomto soutěživém světě. I kdyby se mi všichni generátoři textů smáli a ťukali si na čelo, budu tvořit dál.
Píšu a čtu, protože nemůžu jinak. Je to můj svět, můj únik z něj, moje vášeň a můj zdroj potěšení.
Pokud mi rozumíte, pokud se ještě dokážete na chvíli odpojit od Matrixu a riskovat na cestě za vlastním poznáním, jste prostě také Úžasní.
Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz
Buďte první kdo přidá komentář