Německý skladatel, který je považován za jednoho ze zakladatelů hudebního romantismu a zároveň velkého propagátora tohoto nového hudebního směru, by dnes oslavil své 211. narozeniny.
Osmého června roku 1810 se v saském městě Zwickau do rodiny spisovatele, překladatele, knihkupce a nakladatele Augusta Schumanna narodil syn Robert, poslední z jeho pěti dětí. Do vínku mu byla nadělena láska k literatuře, ovšem také hudební talent, který se u něj projevoval od malička. Věnoval se i studiu cizích jazyků, latině, francouzštině a řečtině.
Po maturitní zkoušce na gymnáziu se zapsal ke studiu práv na lipské univerzitě, ale v této době se rozhodl plně věnovat hudbě. K odhodlání stát se dokonalým klavíristou přispěl okamžik, když uslyšel hrát Paganiniho. Pilné cvičení však mladému Schumannovi přivodilo ochrnutí prstu, a tak musel vidinu sebe sama coby klavírního virtuosa opustit. Z tohoto důvodu se začal věnovat výhradně komponování.
Klavírní hře se učil u lipského učitele Friedricha Wiecka, jehož dcera Clara již od osmi let veřejně vystupovala jako klavíristka. Později právě tohoto svého učitele nechával Schumann posuzovat své první skladby.
Roku 1834 Schumann založil a následně vedl hudební časopisu Neue Zeitschrift für Musik, který vychází dodnes. Toto periodikum bylo ve své době vcelku inovativní, neboť předchozí časopisy tohoto typu často nevedli odborníci a jejich redaktoři většinou nebyli nadšeni novými směry v umění ani novými talenty. Schumann ve svých článcích využil svého literárního nadání. Pomáhal i novým talentům – například významně přispěl k objevení tehdy neznámého Frédérica Chopina.
V roce 1840 pojal za manželku dceru svého učitele klavíru Claru Wieck. Sňatek si Robert s Clarou prosadili právní cestou, neboť Clařin otec byl proti tomuto spojení. Stali se jedním z nejšťastnějších uměleckých párů – skladatel a klavíristka, která jemu byla inspirací a zároveň ideální protagonistkou jeho skladeb. Později se manželé Schumannovi s Friedrichem Wieckem usmířili.
Zpočátku svého manželství žili v Lipsku, kde se Robert představil i jako dirigent. V průběhu manželství podnikli mnoho významných cest, například do Ruska, kde slavila obrovské úspěchy především Clara.
V roce 1846 navštívili Vídeň, která je nepřijala právě nejlépe. Již předtím, a sice roku 1838, uvažoval Schumann o přenesení svého časopisu do tohoto města, ale narazil na nepochopení.
Zato v českých zemích, kam zavítali v lednu 1847, zaznamenali oba obrovský úspěch. Vřele byli vítáni především u mladých autorů a také se zde seznámili s naším skladatelem Bedřichem Smetanou.
Robert Schumann kromě komponování vyučoval i hru partitur na konzervatoři v Lipsku, roku 1849 se stal hudebním ředitelem v Düsseldorfu, působil zde i jako dirigent a také řídil smíšený sbor a chrámovou hudbu.
Od roku 1853 se u něj však začalo více projevovat zhoršení zdravotního stavu v souvislosti s duševním onemocněním. V tuto dobu se setkal s mladým Johannesem Brahmsem, který se stal jeho přítelem a Schumann sám jej označil za svého pokračovatele. Poslední dva roky svého života musel Schumann strávit v ústavu pro choromyslné. Zemřel 29. července 1856.
Jeho manželka, s níž měl osm dětí, však pečovala o jeho odkaz. Do konce svého života pomocí koncertních cest, které uskutečňovala po celé Evropě, dílo tohoto významného skladatele dokázala prosadit.
I přesto, že mu nebylo dopřáno žít dlouho, byl autorem mnoha klavírních skladeb – tyto skládal velice rád i pro děti. Dále je podepsán pod řadou písní, v nichž klavír povýšil na rovnocennou, nikoliv jen doprovodnou složku. Ve své písňové tvorbě kladl velký důraz na kvalitu textů. Kromě toho komponoval i skladby varhanní, symfonické, komorní a vokální – ovšem největší přínos v hudebním romantismu a pro hudební historii je právě v jeho skladbách klavírních a v písních.
Buďte první kdo přidá komentář