Možná i ve vaší rodině existují nějaké zvyky, jejichž dodržování je dlouholetou tradicí. My s mámou jsme takový „rituál“ dodržovaly s železnou pravidelností při vaření těstovin.
Když máma zvolila k nějakému pokrmu těstoviny, vždy mi podávala pytlík se slovy, ať jí přečtu postup, protože každý typ těstovin se vaří jinak dlouho. Takže správně ctila jak postup, tak i dobu vaření, kterou doporučoval výrobce.
Vždycky mi říkala: „‚Nešetřete vodou‘ a že do ní mám dát sůl, můžeš vynechat.“
Vzala jsem do ruky sáček, našla příslušný odstavec a ujistila jsem se, že chce návod tentokrát přečíst v češtině – moji nabídku maďarštiny, ruštiny, němčiny, angličtiny (vyjmenovala jsem všechny dostupné možnosti dle tisku na obalu těstovin), přešla zabručením, že dnes jí to v našem rodném jazyce bude plně vyhovovat. Následně jsem se nadechla a s patřičným přednesem začala: „Našetřete vodou!“ Na několik vteřin jsem se odmlčela a podívala jsem se na mámu jako učitel na žáky, když kontroluje, zda pochopili téma dnešní výuky. Následovalo mámino zvrácení očí v sloup, a teprve poté jsem pokračovala: „Osolenou vodu přiveďte k varu…“
Jenom jednou jsem jí z již vysypaného obalu bez jakýchkoliv okolků přečetla: „Vařte 5 minut, pak nechte 15 minut dojít.“ Ještě během této věty máma pustila, co měla právě v ruce, a i s babičkou, která se rovněž točila okolo plotny, vyskočily, jako když do nich střelí. Máma utíkala do naší lékárničky a celá rozrušená hledala teploměr, babi mi mezitím sáhla na čelo a volala na mámu, že teplotu nemám, přesto mě, pro jistotu, přeměřily.
„Co nás tak děsíš? Víš, jak jsme se vylekaly?“ spustily na mě obě dvě.
„No já jsem myslela, že ti udělá radost, když ti to jednou přečtu rychle,“ bránila jsem se.
Během toho, co se kolem mě obě tak točily, se milé těstoviny rozvařily.
„Vidíš, co děláš?“ obořila se na mě babička. „Tohle můžeme rovnou vylít slepicím!“ A odběhla i s hrncem na dvůr. Když se vrátila, referovala nám, že i ta havěť se na tu kaši koukala s despektem.
Bratr, za mohutného nadávání, sedl na kolo, a odjel do obchodu pro nový balíček: „Vždyť jsem vám pro ně běžel i včera!“ bránil se, když ho babička vytrhla od četby. „Co jste s nimi udělali?“
„Nebudu ti to teď sáhodlouze vysvětlovat, jeď rychle, ať je oběd v poledne,“ děla babi, která si zase potrpěla na zvyk, jejž demonstrovala s oblibou v pravé poledne popěvkem Hospodyňka pořádná o dvanácté oběd má a vystrčila ho ze dveří.
A tak jsme tento zvyk nadále dodržovaly. Hned při dalším poklidném vaření těstovin mi to moje máma ještě nezapomněla oplatit, když mi po mojí nabídce cizojazyčných návodů řekla: „Dnes v rumunštině, prosím!“
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)
Vepřové medailonky s těstovinami s nivovou omáčkou
Poslat e-mailem VytisknoutSuroviny
- 2 vepřové panenky
- 3 barevné kapie
- 1 cibule nakrájená najemno
- 30 dkg nivy
- 200 ml smetany na vaření
- 200 ml zeleninového vývaru
- 500 g těstovin
- sůl
- pepř
- olej na osmažení masa a na opečení paprik
- máslo na osmažení masa
Postup
- Vepřovou panenku omyjeme a nakrájíme na centimetrové plátky. Po stranách nařízneme, mírně srovnáme dlaní, osolíme a opepříme, případně přidáme i své oblíbené koření, a zprudka opečeme z obou stran 3 minuty na rozpáleném oleji s máslem. Osmažené plátky uložíme na teplé místo, aby nevychladly.
- Ve výpeku necháme zesklovatět cibuli, podlijeme vývarem a smetanou a rozpustíme v něm nivu.
- Mezitím, co se nám v osolené vodě vaří těstoviny, si na jiné pánvi rozehřejeme olej a v něm opečeme kapie nakrájené na kostičky, a s uvařenými těstovinami je promícháme.
- Na talíři naservírované těstoviny i plátky opečené panenky polijeme nivovou omáčkou.
Poznámky
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář