Příběh Peggy Guggenheimové
Německou spisovatelku nadchla v benátském Muzeu Peggy Guggenheimové obdivuhodná sbírka kubistického, abstraktního a surrealistického umění, stejně jako nekonvenční osobnost jeho zakladatelky, neobyčejné ženy a mecenášky s vášnivou láskou k umění i životu.
Peggy Guggenheimová pocházela ze zámožné židovské rodiny, jež se přestěhovala ze Švýcarska do New Yorku, kde se Peggy 26. srpna 1898 narodila. S prvním manželem Laurencem Vailem, dadaistou a spisovatelem, měla dceru a syna, a přestože se po osmi letech rozvedli, udržovali korektní vztahy. Díky němu se dostala do vysoké společnosti a poznala význačné osobnosti, z nichž někteří se stali jejími celoživotními přáteli. Také druhé manželství s německým malířem Maxem Ernstem skončilo rozchodem.
„Každá žena má v sobě svůj vlastní základ štěstí, svou vlastní lásku, na níž stojí celý její život.“ Tou byla pro Peggy celoživotní vášeň pro umění a budování vzácné sbírky obrazů, soch a dalších artefaktů známých či teprve začínajících umělců, u nichž rozpoznala neobyčejný talent. Jako schopná obchodnice skupovala umělecká díla a představovala je veřejnosti na prodejních výstavách ve své londýnské galerii Guggenheim Jeune, otevřené v roce 1938. Začátkem války přesídlila do milované Paříže rozhodnuta zakoupit jeden obraz denně a podařilo se jí získat mnohá mistrovská díla.
V okupované Evropě už nebylo bezpečno. Peggy Guggenheimové se na poslední chvíli podařilo za dramatických okolností zachránit sbírku, rodinu i přátele, jejichž život byl v ohrožení, a přepravit je do New Yorku. Dalším lidem pomohla finančně nebo svými konexemi k emigraci. Úspěšným přesunem sbírek uchránila významná díla moderního umění. „Je to můj způsob podpory umění a humanismu.“ vysvětlila, když se jí ptali, proč to dělá. Již v říjnu 1942 otevřela na Manhattanu novou galerii – muzeum Art of This Century. „Zpřístupnit tuto galerii a její sbírku veřejnosti v době, kdy lidé bojují o život a svobodu, je odpovědnost, kterou si plně uvědomuji. Tento závazek poslouží svému účelu pouze tehdy, pokud uspěje ve službě budoucnosti namísto zaznamenávání minulosti,“ sdělila novinářům. Její muzeum poskytovalo „symbolický prostor pro pohled kupředu… i centrum pro setkávání umělců, aby zde mohli rozvíjet nové nápady“.
Rozhodná, výstřední, svobodomyslná a odvážná Peggy Guggenheimová umění bytostně milovala. Obrazy se pro ni staly víceméně tím nejdůležitějším v životě. Shromáždila díla nevyčíslitelné hodnoty od autorů, jež obdivovala. Mezi umělecké skvosty patří obrazy Cocteaua, Tanguyho, Kandinského, Ernsta, Pollocka, Dalího a mnoha dalších. S některými z nich navázala přátelství a nezřídka i důvěrný vztah. Nechyběla na setkáních smetánky, kde potkávala slavné lidi, mezi nimiž byl i Samuel Beckett, Bernard Berenson, Truman Capote, Emma Goldman, James Joyce nebo Frederick Kiesler, s nimiž se přátelila.
Posledních třicet let žila v Benátkách, městu jejích snů. Domovem se jí stal palác Venier dei Leoni v úchvatné části kanálu Grande. V luxusním domě se obklopila jedinečnou a jednou z největších sbírek moderního umění, již zpřístupňovala uměnímilovným návštěvníkům. Sen o štěstí se jí v jejím bohatém osobním životě, v němž hlavní místo měla láska a umění, beze zbytku vyplnil…
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), grada.cz
Buďte první kdo přidá komentář