Nealkoholické šampaňské a po půlnoci do postele. Tak vypadal můj letošní Silvestr v domě pro seniory. Spala jsem v tichu a klidu až do rána a bylo to naprosto senzační. Přelom roku jsem strávila se svou maminkou.
V rámci rodiny jsme vytvořili dvojice, které trávily noc spolu, protože na Nový rok by nikdo neměl být sám. Já jsem si vybrala azyl u maminky, protože kde se v tomto bláznivém světě cítíte bezpečněji? Stačí nám spolu být, nemusíme se snažit o třeskutou legraci ani bavit jedna druhou. Při společném sledování televize se na sebe jen podíváme a víme, nad čím zvedáme obočí nebo čemu se smějeme.
Akorát že si před spaním nevyndávám zuby, jinak jsou naše návyky v podstatě totožné.
Patřím k lidem, kteří nemají rádi Silvestr. I když „nemám ráda“ je eufemismus, ve skutečnosti ho nesnáším. V pohodě zvládám Vánoce, vítám Velikonoce a oslavuji den státnosti. Ale jestli si někdy přeju být na pustém ostrově omývaném průzračným mořem, je to na konci roku. Letošní heslo „Kolik odpálíš retard, tolikrát jsi retard“ podepisuju. Ohňostroje jsou přežitek, který si ovšem dav, který chce být neustále baven, nedokáže odpustit.
Zbytek dění svázaného s oslavami Nového roku ani popisovat nechci, všichni víme své. Skoro mám chuť radovat se, slavit a výskat každý den v roce s výjimkou Silvestra.
Na rozdíl od zbytku spoluobčanů, kteří chodí celý rok s hubou nataženou, ale v tento poslední den roku září štěstím.
Ovšem vyprchá to stejně rychle jako bublinky právě bouchnutého šampaňského.
Mám ráda první den s novým datem, ten nepopsaný list. Diář plný prázdných kolonek. Vůni čočky a smažené cibulky. Dnes se nic nemusí, nikdo nemá od 1. ledna žádná očekávání. Můžu si číst, sedět u stromečku bez stresu, že jsem něco nestihla. Můžu si spřádat úžasné plány a poslouchat koncerty filharmoniků.
Konečně je tu nový rok. Tak ať je lepší, než bude!
Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz
Buďte první kdo přidá komentář