V době, o níž píšu, se na výjezd do jakékoliv cizí země muselo žádat o povolení. Naše babi tehdy aktivně naplánovala výlet do Polska, do krásného města Wrocław, které Poláci nazývají městem stovky mostů. V plánu byla prohlídka města, a pokud počasí bude přát, na zpáteční cestě zastávka u jezer, kde se mělo přenocovat pod stany a v autě.
Každý za poklad považuje něco jiného. Někdo okamžik, kdy najde peníze, jiný zase ten, kdy nalezne třeba drahokam. Já našla jako poklad kus svého dětství. Opravdu, našla jsem recept, který si před padesáti lety dědeček vystřihl z časopisu, jak se to dříve dělávalo, a každý rok podle něj dělal ty nejlepší ořechy na světě.
To jsme zase jednou jeli navštívit tetinku (babiččinu sestřenku) a strýčka. Vítání nebralo konce a jindy ne až tak upovídaní manželé byli rádi, že se s námi vidí, až nám to začalo být podezřelé, protože si nás „tahali“ každý do svého prostoru, aby s námi komunikovali bez přítomnosti toho druhého – a to u nich už vůbec nebylo zvykem. Vysvětlení nám podali každý zvlášť a pochopitelně každý ze svého úhlu pohledu.
Duben a květen jsou měsíce, kdy nejen obchody se zeleninou a supermarkety, ale také různé kulinářské pořady v TV, internetové stránky a blogy mají plno nabídek a receptů na CHŘEST. Za posledních třicet let se u nás předtím téměř neznámý chřest stal oblíbenou, dobře dostupnou a kuchaři hodně využívanou jarní zeleninou.
Stává se vám to taky? Vymyslím si, co budu druhý den vařit, večer ještě najdu příslušné maso (pokud je potřeba) v mrazáku, což samo o sobě bývá úkol nelehký. Mrcha mrazák se mnou občas hraje hru: O co, že ve mně nic nenajdeš! Pakliže vyhraji, následuje druhá část: Vsaď se, že ačkoliv jsi něco vytáhla, ten zbytek do mě už zpátky nenacpeš!
Jednou se u nás zastavil na návštěvu mámin bývalý instruktor z autoškoly. Samozřejmě byl zvědavý, jestli a jak máma jezdí. Máma si mu stěžovala, že jezdit s vlastním manželem není zrovna to pravé ořechové. Že ona chápe, že z místa spolujezdce se řízení jeví jinak, „…ale že by musel zrovna vykřikovat, že ho chci zabít – to mně jako řidičce na klidu moc nepřidá.“
„Prosím tě, jak tvůj muž vaří špagety?“ otázala jsem se právě příchozí dcery poté, kdy se moje vnučka, její dcera, vyjádřila, že by chtěla k obědu špagety se šunkou, jak je dělá její tatínek. Překvapený výraz ve tváři mé dcery naznačoval, že po ní snad chci kódy k odpalování raket, a ne nějaký obyčejný recept…
© 2020-2021 Asenior.cz | Všechna práva vyhrazena. Žádná část tohoto webu nesmí být kopírována nebo jinak reprodukována bez výslovného souhlasu provozovatele.