Německý skladatel s obrovským hudebním talentem a originálním skladatelským rukopisem, jenž barokní hudbu dovedl k dokonalosti, ve své tvorbě spojil hudební styly čtyř národů: německého, francouzského, italského a anglického.
Narodil se v Halle, v rodině německého lazebníka a chirurga a pozoruhodné je, že v jeho rodu nebyla pražádná hudební tradice. Neméně zajímavý z naší perspektivy je jistě fakt, že předkové jeho rodičů pocházeli ze Slezska a z Čech.
Jako malý se Händel shodou okolností setkal se saským vévodou Augustem, v jehož službách působil Georgův otec jako ranhojič. Umělecky založený vévoda objevil v malém chlapci hudební nadání a zasloužil se o jeho vzdělání. Díky němu se Händela ujal jeho první učitel hudby, Friedrich Wilhelm Zachow, který nadaného osmiletého hocha naučil hře na různé hudební nástroje (varhany, cembalo, housle nebo hoboj), ale i zpěvu, skladbě a umění improvizace. A tak se již v jedenácti letech Händel stal zástupcem chrámového varhaníka.
Na přání otce se Georgovi dostalo i klasického vzdělání, proto se vyznal i v literatuře a výtvarném umění, což se silně odrazilo v jeho hudební tvorbě.
Ačkoliv si jeho tatínek přál, aby se Händel stal právníkem, a byť se Georg na univerzitu v roce 1702 skutečně zapsal, nakonec v době, kdy měl nastoupit ke studiu, přijal post varhaníka v Halle.
O rok později své rodné město opustil a odešel do Hamburku, kde se setkal se s operou, která zde byla přístupná každému. Vyučoval zde hudbu a hrál v operním orchestru. Tady zkomponoval svoji první operu, jež byla přijata veskrze úspěšně.
Vybaven doporučujícími dopisy se roku 1706 vydal do Itálie, kde vzbuzoval obdiv nejen hrou na varhany a schopností improvizace, ale i duchovními kompozicemi a představil zde několik svých oper a mnoho světských skladeb. Byl prvním z cizinců, kterého Italové, již si přivlastnili „patent na hudbu“, uznávali – nazývali ho „Milým Sasem“.
Roku 1710 mu bylo nabídnuto dobře placené místo kapelníka v Hannoveru, kde se ovšem nezdržel příliš dlouho: ještě téhož roku odjel, v rámci své dovolené, do Londýna, kde okamžitě získal zakázku na operu pro královské divadlo.
Do Londýna se vydal znovu o dva roky později a setrval zde do konce svého života. Lze konstatovat, že byl ve správný čas na správném místě: anglickému kulturnímu světu v té době totiž chyběl významný skladatel. Händel si získal přízeň publika, anglické šlechty i královny Anny a jejího nástupce krále Jiřího I., který jej jmenoval svým dvorním skladatelem. Právě pro krále složil, mimo jiné, Vodní hudbu nebo Hudbu k ohňostroji (ta je jeho posledním instrumentálním dílem).
Tento královský dvorní hudební skladatel, který je označován za tvůrce anglické národní opery (mimochodem, encyklopedie Britannica o něm hovoří jako o „anglickém skladateli narozeném v Německu“), byl bezesporu mistrem velkých jevištních forem – oper a oratorií.
Svou tvorbou ovlivnil další skladatele, například Haydna, Beethovena, Mendelssohna-Bartholdyho, Verdiho, Brahmse nebo Šostakoviče.
Georg Friedrich Händel je často srovnáván se svým současníkem Johannem Sebastianem Bachem. Spojuje je stejný rok narození, fakt, že jejich hudbou vyvrcholilo barokní období, i podobný konec života, kdy po nezdařené oční operaci zcela oslepl a na následky zemřel. Stalo se tak 14. dubna 1759, a přestože si přál být pochován v tichosti, rozloučit se s ním do Westminsterského opatství přišlo víc než tři tisíce Angličanů.
Zdroj: redakce – Olga Skálová, wikipedia
Buďte první kdo přidá komentář