Zná to snad každý starší člověk, jsou v životě dny, které jsou skutečnou noční můrou, kterou nechcete zažít na vlastní kůži.
Založeno na malér
Jeden takový se nám s manželem stal minulý týden: už ráno po probuzení bylo cítit ve vzduchu napětí, potřebujeme zajet na nákup, mne ale pekelně bolí kolena a manželovi se po práci na zahrádce vrátila urputná bolest zad. No nic, říkám, hlavu vzhůru, nějak to vydržíme. Ovšem nastala komplikace: manžel po snídani zjistil, že včera dobral poslední prášek na léčbu vysokého tlaku. Co teď? Lék si potřebuje vzít, tak rychle k praktickému lékaři pro předpis. Po příchodu k autu zjišťuji, že jsou pootevřené dveře na místě řidiče, včera jsme byli na hřbitově a manžel dveře nezabouchl. Zkrátka a dobře, z tohoto důvodu se nám vybila baterie. Ale my nutně potřebujeme k lékaři a na nákup!
Pomoc je nablízku
Ještě že máme v sousední vesnici známého v autoservisu, který vždy ochotně vypomůže. Manžel hledá nekonečně dlouho jeho telefonní číslo v adresářích, protože není uloženo v mobilu. Po hodině vítězoslavně zvolá: „Sláva, už ho mám!“ Takže jdeme volat do servisu, ale ejhle! Já jsem včera zapomněla mobil u dcery a manžel má mobilní telefon vybitý a nemůže nabíječku najít.
Zachránil nás soused
Naštěstí máme hodného souseda, rovněž seniora, který tráví celé dny u televizoru, zavoláme do autoservisu z jeho telefonu, známý nám po příjezdu dá novou baterii, takže po několikahodinové anabázi můžeme konečně vyrazit, u lékaře vyzvedneme recept na lék a vyjíždíme na nákup, v lednici už skoro nic nemáme a v supermarketu právě začíná akce.
Zpackaný nákup
Díky zdravotním komplikacím nám trval nákup podstatně déle, téměř hodinu a půl. Když jsme zcela vyčerpaní vystáli dlouhou frontu u pokladny, vyskládali zboží a chtěli zaplatit, zjistili jsme, že nemáme žádnou hotovost, protože jsme platili automechanikovi baterii do auta. Nic se neděje, říkáme si, zaplatíme platební kartou. Ale chyba lávky, na mojí ani manželově platební kartě nebyla dostatečná částka na zaplacení nákupu, zapomněli jsme, že nám důchody přijdou na účet až za dva dny.
Závěrečná scéna
To už na mne bylo přespříliš. „To si nemůžeš pohlídat alespoň důchod?“, křičím na manžela, abych zamaskovala svoji vlastní neschopnost učinit totéž. Protože jsme nemohli zboží nijak zaplatit, museli jsem ho vrátit zpět na prodejnu a odjet bez nákupu.
Po prožití takového dne všem ze srdce přeji, ať je nic takového nepotká.
Stalo se vám něco podobného? Diskutujte v komentářích
Zdroje: Adam Beran, autorský text
Buďte první kdo přidá komentář