Místo, kde se čas vrátil do doby pravěkých lovců. V České republice můžete vidět ojedinělé stádo zubrů, praturů a divokých koní.
Krásná stepní krajina v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Milovice se stala novým domovem právě těchto zvířat, která jsou známá spíše z dřívějších dob.
U samotného rozlehlého areálu snadno najdete místo k zaparkování a pěší chůzí vás čeká krásná, zhruba devadesátiminutová procházka kolem ohrad celé rezervace. Stáda můžete pozorovat jen tak, nebo si vylézt několik schodů na pozorovatelnu. Třeba se vám poštěstí, že se stádo bude pást těsně za plotem přímo u vás tak, jako se to stalo nám.
Tato rezervace byla zřízena pro přirozenou obnovu krajiny. Již odedávna je známo, že velcí kopytníci byli součástí ekosystému a zásadním způsobem pomáhali utvářet ráz krajiny. Právě taková krajina, kde mohou žít druhy jako zubr, pratur a divoký kůň, si díky jejich ekologickému narušování krajiny a povrchů může zachovat pestrost. Pastva kopytníků pomáhá obnovovat původu a vracet do ní organickou hmotu. Tím se pak v půdě váže ve větším množství uhlík a také se ve větší míře zadržuje v krajině voda při deštích. Tento projekt milovické rezervace má upozornit na nutnost zlepšení krajiny pro zpomalení klimatických změn.
Chráněné rostliny v rezervaci
Na otevřených stepích se daří vzácným druhům rostlin a živočichům. Ve vysychajících tůních zde žijí korýši podobní trilobitům, jako je korýš listonoha letní nebo žábronožka letní.
Půdu zde osídlují i další ohrožené druhy jako střevlíci, drabčíci, nosatci, chrousti a chrobáci. Jedním z nich je i chrobák ozbrojený – brouk s nosorožčím rohem na hlavě, který žije v podhoubí lanýžů. Z vzácných motýlů zde najdeme modráska hořčicového Rebelova, který ke svému životu potřebuje jen jednu rostlinu, jíž je silně ohrožený hořec křížatý.
Dalším vzácným hostem, který se zde objevuje a občas i hnízdí, je exoticky vyhlížející dudek chocholatý.
Jak se proměňuje step
Jako první byli ve stepi u Milovic v roce 2015 vysazeni divocí koně. Ti zvládli přeměnu krajiny tak, že to ani sami odborníci nečekali – dokonce v kratším časovém úseku, než bylo naplánováno.
Začaly se zde vyskytovat vzácné a ohrožené rostliny jako právě hořec křížatý, ale také velké množství léčivek, například česnek ořešec, česnek planý, šalvěj luční, užanka lékařská, řepík lékařský, hadinec, čičorka pestrá nebo třezalka či mateřídouška. Zajímavostí jsou i mraveniště: mravenci tady vytvářejí snášením semen vzácných rostlin typizované zahrádky aromatických bylin, ze kterých pak využívají nektar. Mraveništní zahrádky jsou tak úplně odlišné od vegetace v okolí. Aby semena stromů nezačala klíčit v blízkosti mraveniště a nezastínila je, odnášejí mravenci tato semena co možná nejdále od mraveniště. Tak vzniká další část fantastického ekosystému.
Zubr evropský
Dříve byl tento druh největšího žijícího suchozemského obratlovce rozšířen po celém území Evropy, od severovýchodní Francie až po Kavkaz. V roce 1927 však byl bohužel vyhuben. Podařilo se jej však v zajetí odchovat v Polsku, odkud byli zubři převezeni do rezervace v Milovicích. Zubr, pratur a divocí koně jsou tak původními zvířaty v české krajině.
Divocí koně
Stádo divokých koní v rezervaci pochází z anglického Exmooru. Tento druh ohrožený, a je dokonce vzácnější než panda velká. Všichni divocí koně v Milovicích jsou zapsáni v plemenné knize, každý má své jméno, mezinárodní pas a rodokmen. Divocí koně mají letní a zimní srst. Zbarvení srsti se během roku mění z důvodu reakce na změnu prostředí, aby jim poskytovalo lepší ochranu před šelmami.
Pratur
Pratur, který se vyskytuje v rezervaci v Milovicích, je výsledkem tzv. zpětného šlechtění, neboť poslední původní pratur uhynul na začátku 17. století. Stejně jako divocí koně mají i pratuři srst letní a zimní, která jim na zimu výrazně zhoustne.
Na území současné České republiky byl pratur velmi hojně rozšířen a v českých zemích byl vyhuben až ve vrcholném středověku, patrně ve 12. až 13. století. Vyznačuje se svými mohutnými rohy, které jsou přes 70 centimetrů dlouhé. Stádo v Milovicích je prvním stádem praturů ve střední a východní Evropě.
Zdroj: redakce Justýna Malásková
Buďte první kdo přidá komentář