Možná se vám to bude zdát neuvěřitelné, ale kdysi jsem městkou hromadnou dopravou jezdila ráda. Pozorovala jsem lidi kolem sebe, barvené listí nebo sněhové vločky snášející se k zemi. Dnes v autobusech trpím.
Sedačka s kosočtvercem a jízda s dogou
Vše začíná už na zastávce. Trolejbusy téměř nikdy nejezdí tak, jak je napsáno v jízdním řádu, a tak je třeba trpělivě vyčkávat. Když trolejbus konečně dorazí a já nastoupím, mám problém najít volnou sedačku. A tak hledám a hledám. Když volnou sedačku konečně najdu, ukáže se, že je na ní lihovým fixem namalován kosočtverec. Jelikož nechci mít tento symbol obtisknutý na svém pozadí, jdu dál.
Konečně nacházím volné místo a usedám. Vzápětí je však obsazena i sedačka vedle mě, a to mile vypadajícím pánem a jeho nemile vypadající dogou. Doga mě neustále mlátí svým ocasem a nepřátelsky se na mě dívá. Pán se sice zeptá, zda vás jeho pejsek neobtěžuje, ale než stačím něco říct, doga mi stojí na noze a líže ruku. Naštěstí oba brzy vystupují.
Paní s židlí a parta teenagerů
Na místo vedle mě usedá nová spolucestující, je to paní s židlí. Nepřekvapuje mě to, lidé trolejbusem běžně převážejí zrcadla, vánoční stromečky, lyže i pneumatiky. Než se však paní s nákladem stihne uvelebit, zvoní jí telefon. A tak se dozvídám, kdo vypadal ze StarDance, kdo je komu nevěrný, co se přidává do té výborné dýňové polévky. Nakonec slyším i cosi o plísni, která postihla nohy paní s židlí nebo nohy židle. To si nejsem jistá, protože zbytek hovoru přeruší hlasité „Nééééééé“, které se ozve ze zadní části trolejbusu.
Otáčím se a vidím na podlaze ležet muže v černé mikině a roztrhaných džínách. Nejprve se leknu, že se mu udělalo nevolno, ale to už mladý muž vstává ze země a odvážně čelí posměchu svých kamarádů. Prohrál sázku, nevydržel viset na tyči až k nádraží. Jeho kamarád se teď líbá se spoře oděnou blondýnkou, která zřejmě byla předmětem sázky. Lidé okolo mě jsou zhnusení a slyším dokonce slova jako: „Fuj, to je hnus.“ Myslím ale, že mladík v zadní části autobusu slyší spíše: „Juj, to je kus!“, protože v líbání slečny i nadále pokračuje.
Konečně vystupuju. Raduju se, neušpinila jsem si oblečení, nekousl mě pes a snad jsem ani nechytila žádnou plíseň. Trolejbusu za celou dobu ani jednou nespadly klacky. Co na tom, že já měla párkrát chuť nějaký ten klacek po svých spolucestujících hodit.
A co vy, stalo se vám něco podobného? Diskutujte v komentářích
Zdroje: Autorský text – Petra Müllerová, asenior.cz
Buďte první kdo přidá komentář