Hluboké a upřímné rozhovory mají pozitivní vliv na naši psychickou pohodu, ale máme tendenci se takových rozhovorů s lidmi, které dobře neznáme, obávat. Jak zjistili vědci z Americké psychologické asociace, lidé nejsou přesvědčeni, že by s nimi cizí člověk chtěl mluvit, a podceňují potěšení, které jim upřímná komunikace přináší. Experiment ukázal, že tyto obavy jsou často neopodstatněné.
„Smysluplné rozhovory s druhými lidmi nás obvykle činí šťastnějšími, přesto má mnoho lidí tendenci vyhýbat se hlubším a smysluplnějším rozhovorům. Jako výzkumníci jsme chtěli zjistit, proč tomu tak je,“ vysvětlil Nicholas Epley, doktor věd a profesor behaviorálních věd na Chicagské univerzitě.
Aby na tuto otázku odpověděl, provedl Nicholas Epley se svými kolegy sérii 12 experimentů, kterých se zúčastnilo více než 1 800 lidí. Výzkumníci požádali dvojice lidí, kteří se většinou navzájem neznali, aby diskutovali o relativně hlubokých nebo povrchních tématech. V některých experimentech dostali lidé k diskusi konkrétní otázky.
V lehké konverzaci se ptali: „Jaký seriál se vám v poslední době nejvíce líbil?“ nebo „Co říkáte na dnešní počasí?“. Další otázky zjišťovaly více osobních informací: „Vzpomenete si, kdy jste naposledy plakali před druhým člověkem?“ nebo „Kdyby křišťálová koule uměla věštit pravdu, co byste o sobě chtěli vědět?“.
Před experimentem se účastníci pokoušeli předpovědět, jak trapné budou podle nich rozhovory, zda se budou cítit nepříjemně s osobou, se kterou mluví, a jak moc se jim bude rozhovor líbit. A po rozhovoru účastníci zhodnotili, zda skutečnost odpovídala jejich očekávání.
Výzkumníci zjistili, že upřímné i povrchní rozhovory vůbec nebyly tak trapné, jak lidé očekávali. Ti, kteří hovořili o osobních záležitostech, častěji přeceňovali, jak nepříjemný rozhovor bude. Hlubší rozhovory, jak ukázal experiment, byly pro účastníky příjemnější; dávaly pocit užšího spojení mezi účastníky rozhovoru.
Proč se tedy vlastně tak bojíme upřímnosti? Vědci se domnívají, že většina lidí jednoduše podceňuje zájem cizích lidí o jejich upřímné myšlenky a pocity. „Lidé si představují, že když o sobě v rozhovoru prozradí něco významného nebo důležitého, setkají se s prázdným pohledem a mlčením, ale ve skutečnosti to tak není,“ řekl Nicholas Epley.
V experimentu výzkumníci požádali účastníky, aby předpověděli, jak moc se jejich partner bude zajímat o diskusi, a poté objasnili, nakolik se skutečně zapojil. Lidé v průměru častěji podceňovali, jak mnoho se jejich protějšek zajímá o to, co říkají.
„Lidé jsou velmi společenští a v konverzaci se snaží odpovídat. Pokud sdílíte něco smysluplného a důležitého, je pravděpodobnější, že na oplátku dostanete něco smysluplného a důležitého. Profesor Epley je přesvědčen, že rozhovor se posune na kvalitativně jinou úroveň.
Proto se nebojme mluvit s lidmi – dnes samozřejmě, ze známých důvodů, venku a s fyzickým odstupem – a nebojme se nebýt jen povrchní a zůstat u všeobecných neosobních témat.
Udroj: Apa.org, Knihobaze.cz; Sberbankaktivno.ru
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář