Akademický malíř Jiří Kovařík (13. října 1932 Plzeň – 27. října 1994 Plzeň) by letos oslavil významné životní jubileum. Při té příležitosti byla uspořádána souborná výstava představující devadesát obrazů z jeho díla. Lze ji navštívit do konce letošního roku ve foyer plzeňské Nové scény Divadla J. K. Tyla.
Jiří Kovařík patří k předním osobnostem českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století. Je uznávaný jedinečným dílem i svou osobností. Všichni, kteří ho znali, obdivovali a vážili si jej pro otevřenost, smysl pro spravedlnost, vnitřní svobodu a úctu i lásku k životu.
Po absolvování plzeňského gymnázia studoval v letech 1951-1956 na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Jána Želibského a následně u prof. Vladimíra Sychry, s nímž se po čase spřátelil.
Tvořil především figurální obrazy, ženské akty a snové krajiny s antickými motivy či mořským pobřežím. Na mnoha plátnech se objevují zvířata, koně, psi a především leopard, a to buď samostatně, anebo ve společnosti lidí. Umělec formou magického realismu symbolickými náznaky projevoval stav svého nitra a vkládal do obrazů i osobní vzkaz s duchovním přesahem.
Mimořádný, velice pracovitý malíř byl také známým plzeňským bohémem a silnou osobností. Nebál se otevřeně vyjadřovat své názory, prosazující poctivost, demokracii a osobní svobodu, a poukazoval na mnohé nešvary. V roce 1968 se ostře postavil proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa. Ani po vyvíjeném nátlaku od svého stanoviska nikdy neustoupil. Následovalo dvacet let zákazu výstav, nových zakázek a prodeje obrazů. V té době vzniká velký soubor „Cyklus španělských obrazů“. Protože ale Jiří Kovařík nemá prostředky na zakoupení nových pláten, přemalovává již hotové.
Velkou múzou, láskou a životní oporou mu byla jeho žena Vlaďka, která ho podporovala a povzbuzovala. Sama říká, že i když žili velmi skromně, byli šťastní. Neustálá perzekuce se poněkud zmírnila po narození syna Štěpána v roce 1984. Při sametové revoluci v roce 1989 i v dalších letech se Jiří Kovařík znovu zapojil do veřejného dění a zasloužil se mimo jiné o záchranu některých památek v Plzni.
V největším zápalu práce, kdy také dokončoval návrh památníku „Díky, Ameriko!“ na počest osvobození Plzně americkou armádou, se mu stala osudnou nehoda, k níž došlo 12. září 1994 při cestě domů, když vystupoval z tramvaje a spadl pod kola projíždějícího automobilu.
Historik umění PhDr. Mgr. Michael Zachař v beznadějně rozebraném katalogu výstavy malíře Jiřího Kovaříka vystihuje: „Nebál se tepat politické nešvary, pohodlnost, šlendrián i korupci. Uměl si dělat maléry ve sféře svého oboru i na úrovni společensko-politické. Projevil aktivní odpor po srpnu 1968. Byl milován i nenáviděn. Byl svědomím města. Nikdy na kolenou… Celoživotně usiloval o svobodný tvůrčí projev a neselhal ani v těžkých dobách let padesátých a sedmdesátých.“
Výjimečná expozice představuje zásadní díla Jiřího Kovaříka, zapůjčená z několika našich galerií, institucí, soukromých sbírek a rodinou malíře. Jeho obrazy se citlivě dotknou a osloví každého, kdo se v tichém obdivu pozastaví a nechá na sebe působit jejich magičnost, sílu i poselství.
Výstava „90 obrazů a kreseb k nedožitým 90. narozeninám Jiřího Kovaříka“ se koná pod záštitou Mgr. Elišky Bartákové, náměstkyně primátora města Plzně pro oblast kultury, památkové péče a sociálních věcí.
Návštěvníci ji mohou vidět vždy hodinu před představením i během něj ve foyer plzeňské Nové scény Divadla J. K. Tyla, Palackého nám. 30.
Zájemci o bližší poznání života a díla Jiřího Kovaříka uvítají informace na https://jiri-kovarik.cz/ nebo v obsažné monografii Miroslava Haunera „Jiří Kovařík I.“, vydané Galerií města Plzně v roce 2013.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Buďte první kdo přidá komentář