Jak dosáhnout životní moudrosti
Oceňovaný německý filozof Wilhelm Schmid (nar. 1953) vystudoval filozofii a historii v Berlíně, Paříži a Tübingenu. Proslul svými přednáškami v mnoha evropských zemích. Za mimořádné zásluhy mu byla v roce 2012 propůjčena Meckatzerova cena za filozofii a o rok později švýcarská Egnerova cena za celoživotní práci o umění žití.
V útlé knížce se věnuje tématu, jak lze prožívat období stáří vyrovnaně, „zakusit zralou plnost života a s klidem a odevzdaností akceptovat jeho přirozené hranice“, a to pomocí deseti kroků k nadhledu a odevzdanosti. Vychází z vlastního pozorování, zkušeností, úvah a pochopení zvláštností stárnutí a stáří, jež v nás často probouzejí obavy.
Jde přitom o přirozenou součást života a jako takovou je třeba ji přijímat. Dosud jsme si to nepřipouštěli, ale v určitém věku musíme přiznat, že nám ubývá sil a je třeba je hospodárně rozložit, zpomalit, být k sobě shovívaví. Pokud možno bychom také měli o samotě rozmýšlet o životě, který jsme prožili, a přijmout usmíření s jeho blížícím se koncem.
Autor připomíná užitečnost zvyků a rituálů, které nám usnadňují život, z nichž můžeme bez námahy těžit, neboť je zpravidla vykonáváme automaticky. „Moderní člověk si to nerad přiznává, ale zvyky nám umožňují vypustit bezpočet rozhodování, která bychom museli dělat. A to je blahodárné. Jen tehdy, když alespoň část všedního dne probíhá bez dalšího přemýšlení a jakoby sama od sebe, uvolňuje se síla, kterou potřebujeme, abychom se mohli intenzivněji zabývat kreativní částí dne, která není předem dána pravidelným uspořádáním.“
Protiváhou některých těžkostí, s nimiž je stáří spojeno, je určitá lehkost bytí, usnadňující nadhled a odevzdanost. Plynutí dnů ve zdánlivě všedních projevech nabývá nového, citlivějšího, hlubšího rozměru. S vděčnou radostí vnímáme ptačí zpěv, hřejivé doteky slunce, vůni pokoseného trávníku, šumění korun stromů laskaných větrem, pozorování sněhových vloček za oknem či probouzející se jaro. V klidu popíjíme šálek voňavé kávy, skleničku chutného vína, dokážeme vychutnávat život v jeho jemnějších nuancích. Podobným potěšením, intenzivně prožívaným ve stáří, je radost ze sdílení, a to i v oblasti sexu. Ale i to, že v pozdním věku ztrácí sex na významu, přináší pozitiva, jež umožňují vznik otevřenějším vztahům mezi muži a ženami.
Umění stárnout rozvíjí Wilhelm Schmid v deseti krocích, k nimž patří požitky a štěstí, zacházení s bolestí a neštěstím, prožívání blízkosti, láska a přátelství, žití v radosti a odevzdání i s vědomím pokojného přijmutí vlastního skonu. Ačkoliv se téma dotýká stáří a konce života, je prodchnuto povzbudivou nadějí a laskavým vybídnutím k plnohodnotnému a intenzivnímu prožívání každého nového dne.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, euromedia.cz
Buďte první kdo přidá komentář