Paní Jana (jméno je smyšlené, skutečnou identitu ale redakce zná) je má sousedka, bydlí v Praze a často jezdí tramvají hlídat svou vnučku. Na zastávkách a ve vozech hromadné dopravy si všimla nových plakátů a letáků, které upozorňují na to, že i zírání je obtěžování. Toho, že někteří lidé v MHD zírají a obtěžují spolucestující, si ale paní Jana všimla už dávno.
Článek je dále přesný popis seniorky Jany, který jsme zveřejnili tak, jak ho podala v první osobě. Redakce pouze editovala pravopis a čtivost textu.
Paní Jana vypráví o tom, kdy se začala v MHD bát
„V Praze bydlím celý život a celý život vlastně i používám městskou hromadnou dopravu. Řidičský průkaz nemám a ve svých letech na tom už ani neplánuji nic měnit. Cestování metrem či tramvají mi vyhovuje a musím říct, že jsem se vždy cítila bezpečně. Přesně si ale pamatuji den, kdy jsem se v MHD začala bát.
Bylo to zhruba před pěti roky. Hlídala jsem tehdy malou vnučku až do noci a pak jsem se vracela tramvají domů. Stejným vozem jako já cestoval i mladík ve značně podroušeném stavu a celou dobu mě pozoroval. Díval se jen na mě. Bylo mi to opravdu nepříjemné a bála jsem se, že až vystoupím, bude mě ten muž sledovat. Když tramvaj zastavila na mé zastávce, muž opravdu vystoupil a šel za mnou. Byla jsem hrozně vyděšená a nevěděla, co mám dělat. Na další křižovatce však mladík zatočil na druhou stranu a já celá udýchaná doběhla domů. Nic se tehdy nestalo, ale od té doby nerada jezdím večer metrem či tramvají. Kdykoliv zpozoruji, že se na mě v MHD někdo dívá, jsem ve střehu.“
Foto: Unsplash.com
Zírání je obtěžování
„Když jsem v srpnu na zastávce uviděla velký nápis: ‘Zírání je obtěžování‘, řekla jsem si, že je skvělé, že to konečně někdo říká. Až doteď jsem si totiž tak trochu myslela, že jsem přecitlivělá a všechno si moc beru. Přitom je jasné, že když vás někdo přímo propaluje očima a vy nemáte kolem sebe nikoho, o koho byste se mohli opřít, je to prostě nepříjemné. Pokud na vás někdo zírá v noční tramvaji a okolo vás je minimum lidí, máte prostě strach. Podle mě se musí bát snad každá žena.
Vlastně tak trochu lituji dnešní mladé holky a jejich rodiče. Za nás tohle nebylo. Muži se k dívkám chovali galantně, navíc je často doprovázeli domů. Nikoho ani nenapadlo, že by v tramvaji nebo v metru někoho obtěžoval. Když jsem byla mladá, nikdy jsem se v MHD nebála a nikdy se mi taky nic zlého nestalo. Dnes jsem v dopravních prostředcích ve střehu. Používat MHD ale musím, nic jiného mi nezbývá.“
A co vy, zažili jste zírání v MHD? Diskutujte v komentářích
Zdroje: Petra Müllerová, Asenior.cz, rozhovor se seniorkou Janou,
https://cnn.iprima.cz/zirani-a-dalsi-typy-obtezovani-v-mhd-kampan-cechy-rozdeluje-kalousek-motiv-zesmesnuje-445459
Musím dát paní za pravdu, že je velmi nepříjemné, když si vás v MHD někdo prohlíží. V našem věku jde spíše o tipování, kde máte peněženku a jak vám ji ukrást. Také se bojím.
Je skvělé, že paní „Jana“ nemá žádné starosti a může se zabývat ptákovinami. Samozřejmě jí ani v nejmenším nepřeju, aby měla problémy zdravotní, existenční, nebo jakékoliv jiné. Ale podává tím důkaz, jak je všechno relativní. Lidi, kterým voda vyplavila barák, nebo jim dítě umírá na leukémii, by jí vysvětlili, jak strašně je „důležité“, kam šilhá nějaký násoska v tramvaji.
Opravdu bych chtěla mát její „starosti“, jenže já po nocích netrajdám, raději si čtu nebo kouknu na televizi.
Paní Jana by si měla uvědomit, že ona taky „zírá“ – jak by jinak věděla, že někdo „zírá“ na ni…
Na tu hlášku „za nás tohle nebylo“ už začínam bejt alergickej, dřív zločin neexistoval, muži se k ženám chovali galantně, nikdo nikoho neobtěžoval….nebo ne? Přijde mi že naopak dnešní generace je mnohem slušnější, bohužel s přívalem agenturních rumunů a dalších se bezpečnost obecně zhoršuje.
Kdyby na ni nezíral a pak ji nečekaně klepnul, protože nebyla ve střehu, oč by to bylo lepší ?
Ano, zírání je relativně menší problém než ohmatávání a mačkání se na ženy, hlavně tedy na mladé dívky. Jsem už seniorka, ale tohle si z mládí pamatuju dobře a nedělo se to jen mně, spíš se to dělo tak nějak všeobecně.
Taky zírám, jaké bláboly se dají napsat. A to nemusím být v MHD.
Jsem už také starší ročník a musím říct že si z mládí nepamatuji ani tak zírání, ale že se na mne nějaký muž v tramvaji doslova lepil. A člověk v přeplněné tramvaji zpočátku přemýšlel, jestli je to záměr, ale když už to bylo jasné, kolikrát nebylo kam uniknout. Moc nepříjemné.