Život začíná po přechodu

Marcela Mlynářová, temperamentní a optimistická žena, má nakažlivě pozitivní přístup k životu, který si zachovává navzdory nezdarům, obtížím a zklamáním, jež zažila. Vychutnává si labužnicky každý den a považuje si pocitu svobody, „který se dostaví i tehdy, pokud vyřešíme všechny resty. A to především u přátel, dětí, milenců, ale i u sebe samých.“

Životem rozvedené ženy, samoživitelky tří dětí, radostmi i strastmi s tím spojených je blízká nejen čtenářkám, jež mají podobné zkušenosti. Sebelítostí netrpí, problémy řeší s vynalézavostí a snaží se vždy postupovat kupředu. I proto zakoupila a zrenovovala pro sebe a děti starou chalupu, kde ráda pobývá. Sama sebe vnímá navenek jako „tvrdou ženskou, ale nabušenou emocemi“ a nic pro ni není nemožné.

Ve svém věku považuje za mrhání časem kazit si byť jedinou minutu událostmi, jež nemůže ovlivnit. Naplno se věnuje svým zájmům, hlavně cestování, poznávání nových míst, fotografování i nově oživenému vztahu s přítelem.

Čtenářky si s ní užijí pobyt v Karlových Varech, kde se jí sice líbí, ale neskrývá obavu: „Vary jsou krásné místo, jen si nejsem jistá, zda lze o nich stále prohlašovat, že jsou Karlovy.“

Podrobně, s humorem a někdy až sarkasmem líčí poznávací zájezdy do Skotska a do Středomoří, jichž se zúčastnila. Popisuje krásy a historii navštívených míst, chování ostatních účastníků i to, co se jí nelíbilo. Cestuje zásadně sama, aby se nemusela nikomu přizpůsobovat a měla volnost rozhodnout se, co a kdy uvidí a prožije. „Zkrátka, režíruji si svůj život,“ říká, což platí nejen v případě organizovaných výletů. Zmiňuje se také o své rodině a příteli Zálesákovi, s nímž poznává naplněný vztah.